dva u jednoho stolu pro šest...

Je čas oběda, mám jsem hlad za dva, takže bych byl rád kdybych se mohl taky najíst. Zamířil jsem do své oblíbené "číny" v nákupním centru na Smíchově. Bylo tam rušno ...

Bylo plno jako vždy v tuto dobu. Nemusím vybírat vím, že si dám své oblíbené rýžové nudle s kuřecím masem a to bude vše. Když jídlo dostanu, zaplatím a otočím se s plnýma rukama ke stolům. Už když jsem přicházel všiml jsem si, že strana kudy se vchází je hodně zaplněná. "Sednu si na druhou stranu, ono se tam něco uvolní" jdou mi myšlenky hlavou. OK. Stojím s tácem a jídlem a pokukuji kam se posadím. Jídlo voní pod nosem, žaludek křičí "už mě nakrm!!!" ale já stále nemám své místo, kde bych měl trochu klidu. Pak před sebou vidím stůl pro šest lidí, který okupují dva prostorově rozměrnější pánové. Oba sedí přesně uprostřed stolu, na jedné straně mají své kožené bundy a tašky, na druhé straně jim přetékají těla. Slušně je pozdravím a ptám se jestli mají volno. Oba mají u ucha telefon a vyřizují zcela jistě něco neodkladného. Chápu, že je asi ruším a tak se ptám znovu a pokládám tác na stůl. Poté co jsem ho položil jsem zdvořile, ale jasně odsunul kus bundy ze stolu abych ji neumazal. V ten moment se jedna gorila konečně probudila od telefonu a začala na mě koukat takovým tím zabijáckým pohledem. Vytřeštil sem oči a usmál jsem se. Měl jsem zrovna sousto v puse a to ho asi úplně rozhodilo, protože z jeho huby začalo lítat cosi co bych tu nerad opakoval... snad jen  "Ty vole to nevidíš že tu obědváme ty debile?" přilítla první ze slušnějších výtek na mou osobu. "Sorry, ale slušně jsem se vám obou ptal a vy jste mi neodpověděli, jinde je plno, vy okupujete stůl pro šest a jste tu jen vy dva, tak vo co jde?" vyhrknul jsem ze sebe ani nevím jak. Má drzost ho asi překvapila a tak dál jen pokračoval v nějakých nadávkách pod vousy, které měl a jeho věrný přítel na druhé straně se tomu smál jak smyslu zbavený... Asi měli hoši dobré telefonáty, protože jinak bych se svým přístupem skončil u vozíčku, kam se odnášejí dojedená jídla, myslím si. 

Samozřejmě, když odcházeli všechno co po nich zbylo nechali rozházené po celém stole, uklízet je to ani nenapadlo. Tak jsem se jen na ten bordel podíval, pak na ně a zakroutil jsem hlavou. Ten bystřejší zatnul zuby a vrátil se ke mně. Čekal jsem odkud přiletí rána, ale naštěstí přiletělo jen "neser vole", takže jsem mohl v pohodě dojíst.

Ti chlapci měli asi špatný den, potřebovali ukázat své ego celému nákupáku a to se jim evidentně povedlo. No nic, karma je svině, jednou se jim to vrátí to já vím ...