Uvažovat nad tím co je demokracie, a zda je pro člověka přínosem či naopak, by bylo téma rozsáhlé. To již dokázal svou filozofií Sókratés.
Je lépe si nejprve osvěžit pojem "demokracie"
Termín demokracie je složen ze dvou řeckých výrazů - démos a kratein. Slovo démos se překládá jako lid, zatímco sloveso kratein je vhodným ekvivalentem k českému pojmu vládnout, tedy vláda lidu. Nevím proč, ale setkávám se dost často s tím, že si mnozí demokracii pletou se svobodou.
V přímé demokracii každé rozhodnutí závisí na názoru většiny. Člověk může vyjádřit svůj postoj v referendu, které ovšem nese i svá rizika. Zde lze použít citát Karla Čapka, že: „Republika, která dala hlasovací právo analfabetům a tetkám, si nemůže dovolit luxus kulturního boje." To v poslední době bohužel zaznamenávám velmi často.
Přímá demokracie má tak slabinu, a to tu že výsledek voleb nezaručuje racionální volbu, jež by utvrzovala celek, že je toto tím nejlepším možným rozhodnutím přímého hlasování. Takovou zkušenost nakonec od prezidentských voleb lze spatřovat, již v tak krátkém čase více-méně často.
Určitou nevýhodou takového systému je nutnost, vždy uspořádat formu veřejného hlasovaní, což může být v některých kritických situacích až příliš zdlouhavé. Proto si myslím, že zastávat podobu přímé demokracie je běh na dlouhou trať. Jistěže tvar ,,zastupitelské demokracie" taky není z nejlepších, ale jak již řekl Winston Churchill „Demokracie je ten nejhorší způsob vlády, jaký znám. Až na to, že žádný lepší neexistuje."
Tímto ovšem nezavrhuji referendum jako bezúčelové, ale chci tím sdělit, že k přímé demokracii je třeba se dopracovat cestou, která je však dlouhá a neřku-li strastiplná. A hodláme-li si vzít příklad ze zahraničí, pak Švýcarsko je tím nejlepším příkladem ve více než staletém rozvoji této demokracie.
