Na hradě pražském se stále něco děje. Což o to, že se tam pracuje je zcela v pořádku, otázkou ale zůstává jak se tam pracuje, a na čem se tam pracuje?
Tak nevím, stále se dozvídám jaký byl Ferdinand Peroutka spisovatelský zrádce národa. A jak se mnozí snaží jeho osobu, která se již nemůže ani bránit, jakkoliv dehonestovat. Však o tom, jakým skutečně byl, nechť si každý udělá obrázek sám. Z mého pohledu je to, co se v poslední době děje na hradě dost frapantní. Pak-li, že má Zeman v sobě tolik samolibosti, aby neustále kopal do mrtvoly, měl by si i on uvědomit, že sám má máslo na hlavě. Ale je jasné, že než-li by se omluvil bude raději národ jako těsto pěkně formovat, až do chvíle než lidé budou mít této trapné hradní komedie dost.
Pak nastane situace, kdy na tuto šarádu mnozí přestanou reagovat, a ti druzí, zejména ze strany Zemanovi, naopak budou svého guru oslavovat jako vítěze, který se nebude muset omlouvat. Již teď si všímám jak některé čtenáře tato žabomyší válka takříkajíc unavuje a jiné naopak nabíjí. Jsem toho názoru, že ten kdo tuto půtku vyvolal, by ji měl taky ukončit, byť třeba s omluvou. Což by této osobě jistě zajistilo plusové body navíc, neboť slušnost a pochopení se cení. To by byl, myslím si, pro obě strany solidní závěr beztak malicherného sváru. Na hradě by si měli taky uvědomit, že kopat do mrtvoly, která jim nemůže beztak ublížit není pro vysokou politiku vyhovující. Ani bych se nedivil, kdyby z F. Peroutky lidé učinili hradní strašidlo, které bude prezidenta Zemana strašit až do chvíle, kdy ukončí své prezidentské období. Otázkou však zůstává, která strašidla jsou horší, zda-li ta živoucí či ta mrtvá?
