Páně Vrchlickému

Vyštrachal jsem jednu z mých starších veršovánek, kterou jsem napsal při touze po setkání. Vím, že taková touha přepadne občas každého z nás, a já ji napsal pro potěchu nejen svou.

 
 
 
Za to setkání šel bych světa kraj,
 
šel s hlavou bez vlasů, jenž dnes mě zdobí,
 
šel v klidu - neb vzpomínek cíl je ráj,
 
šel tu - úsměv na líci, šel vodami, šel v křoví,
 
šel v houští, kde zpěv ozýval se drozdí.
 
Za to setkání šel bych světa kraj,
 
snad páně Vrchlický v mé prosbě zhoví.