I staré křivdy lze odpustit, nikoliv však zapomenout

A já se ptám. Je správné odpouštět staré křivdy a lépe tak prohlubovat vztahy, či je správné křivdy se zanícením sobě vlastním předávat dál a prohlubovat tak nenávist? Přísloví říká: ,,Lze odpustit , ale nejde zapomenout" 

Je pravda, že od doby co jsem byl zablokován na serveru ,,Novinky.cz "  bez jakýchkoliv příčin (aniž bych vůbec co napsal) již tento levicový plátek navštěvuji velmi ojediněle. Nicméně, to že se tomu tak stalo mě opravdu nemrzí, ale to není ani tématem tohoto článku, neboť o tom jsem již psal v jednom ze svých předešlých úvah ,,Končí snad server Novinky.cz s diskutéry?" .

Před několika málo hodinami mě na sociální síti zaujal nápis ,,Uspořádejme Sudetoněmecké dny v Brně, navrhuje lidovec", tak jsem samou zvědavostí tento odkaz rozkliknul a ejhle Novinky.cz ... píše se tam, že politik, sociolog a psychoterapeut, který v letech 2006-2010 byl  místopředsedou KDU-ČSL Mgr. David Macek navrhl po tzv. ,,Deklaraci smíření" toto cituji:   „Přátelé, co kdybychom našim bývalým německy mluvícím spoluobčanům nabídli, aby některé z jejich příštích výročních setkání proběhlo v Brně  třeba na výstavišti?“ , což inzeroval na svých facebookových stránkách. Myslím, že v dnešní době, kdy je naše společnost rozpolcena o názorově provýchodní a prozápadní sympatizanty je toto velmi odvážný návrh. Já sám jsem se touto myšlenkou zabýval a došel jsem k úsudku, že by se měla ve spojitosti s česko-německými vztahy nad časy  předválečnými a krátce poválečnými udělat tlustá čára. První krok již učinilo vedení landsmanšaftu v Augsburgu na každoročním setkání sudetských Němců definitivním vypuštěním ze svých stanov, že nebude usilovat o vrácení zkonfiskovaného majetku německých vysídlenců z poválečného Československa. Viz článek ,,Jak vysokou cenu zaplatí Posselt za smíření s Čechy?" Lze se právem domnívat, že pokud by z české strany zvláště ,,Brněnských odbojářů", kteří naopak podali proti tomu ostrý protest, došlo k přijetí takové výzvy, pak uvolnění česko-německých vztahů by od dob poválečných bylo tím nejvýznamnějším krokem v další případné spolupráci. Vždyť to, že předáváme historii České země našim dětem je nejen povinnost, ale i příležitost sdělit jim co bylo špatné a čemu je dobré se do budoucna vyhnout. Proto ukažme našim potomkům, že i staré křivdy lze odpustit, nikoliv však zapomenout. Vždyť lépe je hledat přítele, než nepřítele.