Chtěl bych být Grossem, třeba jen na chviličku

Bože, jak rád bych byl Stanislavem Grossem. Sice by to na mě napráskali, všichni by mě odsuzovali, ale prachy by byly doma. Do konce života zabezpečen, životní úroveň zajištěna a co si myslí spoluobčané, to je mi fuk ( být tím Grossem). Jenže pozor, já se Grossem nemohu nikdy stát.

Do žádné strany jsem nevstoupil, nikam jsem nekandidoval, tak o čem bych chtěl rozhodovat. Devadesát devět procent poslanců a senátorů do svých funkcí kandidovali z důvodu se na funkci přiživit, dostat se do koloběhu vztahů, známostí a lobbingu. Je staré české přísloví, co ti prochází rukama, tím ti také smrdí. Pokud prochází peníze, smrdí ruce penězi. Není to smrad zas tak špatný. Každý není vyvolený ( pokud se nepřihlásí do soutěže na Primě) a každému není dáno a přáno. Dlouho, dlouho bude platit , že služba lidu je až to poslední. Prvně já a mojí známí a až potom něco pro obec, město, kraj atd. Je to v nás a změní se to až jinou generací ( možná).

Pan Gross v podstatě nic neudělal, nikoho neokradl, nikoho nepoškodil. Jen využil vztahů, známostí, možností. Že je to neetické, nemorální, to mu je jedno. To trestné není. Pokud mu nevadí, že se na něj 3/4 národa dívá jako na gaunera. No co, ať se dívají, já mám vystaráno. Právně pan Groos neudělal nic. To není jen pan Gross, to je řada dalších, ale na pana Grosse je hodně vidět. Je snadný terč, ale není sám. Je dobře, že tisk o tom všem co zachytne ( a je toho málo) informuje, ať víme jací jsme, o co nám hlavně jde. Každá kauza jednou vyšumí, nic se nevyšetří protože se vyšetřit nechce a život jde dál. Jen přibude další zákonem tolerovaný zloděj.

Každý má rád peníze, každý by chtěl udělat životní kšeft jako pan Gross, ale každý na to nemá žaludek. Takže, opravuji nadpis článku, nechtěl bych být Grossem ani na chviličku, nemám to zapotřebí.