Ženy v nesnázích…

Ve svém minulém článku jsem se snažil nastínit jistou možnost, jako odpověď na otázku – proč…?

Bohužel, v diskusi pod tím článkem se opět řada diskutujících nechala unést emocemi a snížili se k urážkám a k osobním invektivám.

To je škoda.

Otázka zůstala stále nezodpovězená – proč se řada žen chová ve svém sexuálním životě tak, jakoby ony ženy postrádaly pud sebezáchovy?

Budu se opakovat, ale zkusím to – rozumná žena nepůjde středem dálnice, protože je jí jasné, že by ji mohlo smést auto.

Rozumná žena nebude strkat ruku do tygří klece, protože ví, že by jí mohl z ruky zbýt jen pahýl.

Rozumná žena nepůjde draze oblečená a „ošperkovaná“ do Chánova – rozumná žena tam pokud možno nepůjde vůbec…

A máme tu stejně rozumnou ženu, která však doslova běží naproti něčemu tak zlému, jako je znásilnění. Neříkám, že je to problém všech žen a všech případů znásilnění – to je snad jasné, ale najde se jich hodně.

A tak je to se vším.

Je přeci bláhové věřit tomu, že když někdo nemá morální právo na to, aby ublížil, že tak neučiní. Já se přeci nezastávám násilníků, jen konstatuji, že se jimi svět hemží a je na každém, aby se s tím vyrovnal.

Některé znásilněné ženy se prý bojí oznámit celou událost na policii s tím, že se obávají chování policistů…

Policisté řeší podobné případy stále dokola a když slyší, jak jim sedmdesátá druhá žena ze sta (toto je pouze přirovní - nehledejte v tom skutečný statistický údaj prosím) vypráví příběh, kterému mohla s trochu předvídavosti a opatrnosti předejít, tak se nelze divit, že i profesionál dá maličko najevo něco, co bychom mohli nazvat nelibostí. Můžeme si stokrát říkat, že by se to profíkům stávat nemělo, ale ono by se toho nemělo…

V diskusi pod článkem kolegyně Pallotto psala jedna diskutérka (tedy žena!) o tom, že někdy nechápe chování svých přítelkyň, se kterými jde třeba na skleničku, a z nichž se najednou stávají neopatrné lehkovážnice (ona diskutérka napsala doslova – běhny…), které se nechávají hostit cizími muži, očividně s nimi flirtují a někdy se doslova řítí do průšvihu a to zcela dobrovolně – aby se potom svěřili, že byly později v podstatě znásilněné.

Já jsem ve svém minulém článku nadhodil možnost, že jde možná o vliv ženského periodického cyklu.

Je vědecky dokázané, že tato skutečnost má opravdu veliký vliv na chování žen a to jak ve smyslu jejich sexuality během ovulace, tak i v určité psychické nevyrovnanosti v období menstruace.

Na to, aby tohle ale muž věděl, na to nemusí být vědec. K tomu stačí, aby nějaký čas žil s ženou v trvalejším partnerském svazku.

Ano, teď jsem si dovolil hodně – jako muž si dovoluji používat slova jako –ovulace a menstruace veřejně a dovoluji si těmto stavům přisuzovat určitý vzorec, který by mohl podle mých zkušeností mít určitý vliv na některé (opakuji – NĚKTERÉ) ženy a na jejich chování.

Podle některých reakcí na můj minulý článek soudím, že jsem ťal do živého.

Jsme tady vesměs dospělí lidé a tak bych byl rád, kdyby se čtenáři dokázali oprostit od všech emočních výlevů a kdyby o celé věci diskutovali věcně a slušně.

Tvrzení, že jsem nechutný blb, když se nad něčím podobným veřejně zamýšlím a že otázky lidské sexuality jsou nechutné téma – taková tvrzení neberu.

To nejsou argumenty…

To, že jsem popsal jako příklad osobní zážitek z daleké minulosti, to nepokládám za nic zlého – prostě jsem to kdysi zažil a přemýšlím nad tím, proč tomu tak tehdy bylo. Kdybych trapně předstíral, že to zažil ,,jeden kamarád", tak by mi to stejně nikdo nevěřil, tak jsem to napsal narovinu. Pro šťouraly uvádím, že celá story se udála dávno před tím, než jsem poznal svou současnou ženu a že moje žena o tom samozřejmě všechno ví. Sice nevím, proč to některé čtenáře tak „trápilo“, ale našli se i tací…

Ani v tom minulém, ani v tomto svém článku se nehodlám zastávat násilníků – pouze se snažím vysvětlit, že násilníci tady na tom světě prostě jsou a že je na každém (na každé), aby se choval tak, že když už to bude třeba, aby se nemusel stydět (bát) jít na policii cosi nahlásit, protože už předem ví, že neudělal (neudělala) vše pro to, aby se celá věc nestala a že by mu (jí) to mohlo být dáno najevo.

Netvrdím, že by toto byl asi jediný důvod k obavám jít to nahlásit, ale jako jeden z možných bych to klidně i viděl...

V čem přesně nemám tedy pravdu?

Doplněno po zveřejnění: Ano, ženy, které otevřeně flirtují s cizími muži si možná jen chtějí dokázat, že jsou stále schopné si sehnat ,,samečka", ale v tom případě zapomínají, že tu ,,hru" hrají dva a že muži si dokazují svou ,,úspěšnost" tak trochu jinak, než pouhým flirtem. A někteří muži jsou prostě nezastavitelní - tím se jich nezastávám, ale hrát si na to, že neexistují je hloupost. A hrát si ,,hru" jen podle svých pravidlel a divit se, že ten druhý uznává třeba jiná pravidla - to je trošku sobecké a hodně neopatrné - když jde o neznámého muže, tak tuplem...