Zákaz kouření v restauracích? No, to bude mazec…

Všichni jsme zlobivé děti, na které musí dohlížet někdo zkušenější, odpovědnější, někdo, kdo ví lépe než my sami, co je pro nás dobré, a hlavně, co je pro nás špatné…

Ne, nehodlám zpochybňovat škodlivost kouření na lidský organismus, také nebudu tvrdit, že cigaretový kouř, na rozdíl od kouře některých kvalitních dýmkových tabáků, voní. Doutníky jsou kapitolou samou pro sebe, mně osobně většinou smrdí, ale proti gustu, žádný dišputát.

Pamatuju si doby, kdy jsem chodil na taneční vesnické zábavy (kde jste, Pohodo, Odyseo, Brutusi, Keksáci…?), a po návratu z této kulturní akcičky jsem vždycky smrděl kouřem, jako Jan Hus po koncilu Kostnickém. V té době se kouření prakticky neřešilo. Je fakt, že i mně, tehdy docela slušnému kuřákovi, se při ranním přičichnutí k džínsce zvedal kufr.

Ale byla to moje volba, že jsem ta lezl, asi mně ty davy krásných holek tam stály vždycky za to praní a čekání na uschnutí tehdejší mojí základní módní vybavenosti. Doba ale šla dál, a přes různé regulace kouření v době obědů, se nakonec režim pro kuřáky a nekuřáky ustálil na podle mého naprosto dostačující direktivě, a sice na stavebním rozdělaní restauračních prostor na nekuřácké a kuřácké.

Tím bylo podle mého názoru učiněno v naprosto rozumné míře vše, co si problém kuřáků a nekuřáků v jednom restauračním zařízení žádal. Abych se přiznal, tak i když jsem raději v nekuřácké části, nejde mi na rozum, čeho chce vláda tím plánovaným úplným zákazem kouření v restauracích a hospůdkách dosáhnout.

Nevěřím tomu, že vládě leží na srdci fakt, zda někomu bude ráno po hospodnění smrdět tričko, nebo šála. Že by starost o zdraví občanů? Asi těžko, to by se přeci jako mnohem účinnější ukazovalo uplatnit úplný a celoplošný zákaz kouření, prodeje kuřiva, a co, vezměme to od podlahy, i myšlenka na kouř by byla trestná.

Já nevím, mně se to zdá fakt dost přehnané. Pokud je stavebně a kvalitně oddělený prostor pro čmoudily a zdravoživce, nemají přeci jedni důvod lézt do ohrady k těm druhým, a naopak. Že si i nekuřáci chtějí pokecat s kuřáky kamarády, ale když oni ti kuřáci chtějí u toho pokecání kouřit? No, tak to je oříšek, ale obávám se, že v jeho rozlousknutí nikomu nikdy žádná vláda, i kdyby sebevíce chtěla, nepomůže. Tedy ona se o to pokouší, ale aby chránila práva jedné skupiny, direktivou potlačí právo skupině druhé.

Osobně si myslím, že je věcí každého člověka, kam bude chodit, pro jaké prostředí k trávení svého volného času se rozhodne, a v neposlední řadě, že je každého věc, zda si jako přátele vybere kuřáky, nebo nekuřáky. Budu na závěr trochu sprostý, jak už jsou moji čtenáři občas zvyklí, a neodpustím si jadrné zhodnocení vládního kroku – vláda se sere do všeho možného, jen ne do toho, co je skutečným problémem. K její omluvě lze snad říci jen to, že v tomto směru není zdaleka první, a bohužel, ani poslední.

Není nic hloupějšího, než když chce někdo, kdo si sám neví se sebou rady, někoho druhého vodit za ručičku, a rozhodovat, co je pro něho dobré, a co špatné.

Ale čemu se divit, i v tom máme přeci v naší zemi dlouholeté zkušenosti…