Zabil…? Nezabil…?

Obviněný z vraždy Aničky se pokusil o sebevraždu. Jedni v tom vidí přiznání viny, druzí možné zoufalství nevinného…

Celé je to zamotané. Je pravda, že proti obviněnému jsou zatím jen nepřímé důkazy.

Ale…

Jedna stará vyšetřovací poučka praví, že když si srovnáme všechna známá fakta, vyřadíme to, co je naprosto nemožné, tak nám zůstane něco, co i když se může zdát neuvěřitelné – bude nejspíše pravdou.

Obviněného v případu „Anička“ spojuje s celou záležitostí několik faktů. Po několikeré změně výpovědi doznal, že v inkriminovanou dobu byl poblíže místa, kde byla Anička viděna naposledy.

Našel se batoh, který nade vší pochybnost patřil Aničce a na kterém se našly biologické stopy, které odpovídaly DNA obviněného.

Ten připustil, že měl batoh v ruce.

Podezřelý zpočátku vypovídal, avšak několikrát, jak už bylo řečeno, měnil svou výpověď. Později v podstatě vypovídat přestal.

Bavíme se teď o faktech, které se časově týkají jeho prvního zadržení policií na podzim minulého roku.

V té době byl také podroben „vyšetření“ na detektoru lži.

Absolutně pohořel, lépe řečeno, kdyby byl výslech na tomto zařízení brán jako přímý důkaz, tak by byl jasně obviněn z účasti na zmizení Aničky už tehdy a soudce by nejspíše vazbu uznal.

Jak se vyjádřil šéf vyšetřovacího týmu, pan Mareš, on a jeho lidé jsou naprosto přesvědčeni, že podezřelý má se zmizením Aničky něco společného. Pan Mareš doslova uvedl, že z chování podezřelého cítí, že si s kriminalisty –„hraje, jako kočka s myší“.

Pan Mareš je zkušený vyšetřovatel, který se už díval do tváří mnoha zločincům. Jeho instinkt bych já osobně nepodceňoval.

Jistě, pocity jsou ale jedna věc, fakta druhá. Soudce tehdy na podzim nemohl logicky dát na nějaké pocity a neuvalil na obviněného vazbu. Bylo mu zřejmě jasné, že důkazy, které jsou v tu chvíli k dispozici, by důvod vazby, při jisté stížnosti proti ní ze strany obhajoby, byly rozmetány na kusy.

Nastává několikaměsíční období mravenčí práce na straně kriminalistů a možná hroší kůže na straně podezřelého.

Předpokládám, že člověk, ať by to byl kdokoliv z nás, který by vůbec byl vyšetřován v souvislosti s tak závažným případem, by byl z tohoto faktu „vymletý, jako kafe“.

Podezřelý však spolupracuje pouze sporadicky a kriminalisté dál z jeho chování cítí cosi, jako výsměch.

A potom roztaje sníh a najde se tělo Aničky.

Jen málo lidí ví, v jakém stavu se našlo. Při pitvě se zjistí, že smrt nastala násilným způsobem a to s určitostí způsobeným cizí osobou. Z těla jsou odebrány vzorky, které jsou následně odeslány ke znaleckým expertizám. Takové zkoušky si vyžadují určitý čas.

Podezřelý je znovu zadržen policií a následně je jeho obvinění jasně formulované, jako z vraždy a dokonce znásilnění Aničky.

K tomuto úkonu musí naprosto logicky dojít v souvislosti s nějakými skutečnostmi, které z pitvy jasně vyplynuly a otázka tedy už není –„ZDA“, ale „KDO“.

Je trochu nezvyklé, že se v této době dostává na veřejnost nejen celé jméno obviněného, ale i jeho tvář a dokonce podrobnosti o jeho soukromém životě.

Osobně si myslím, že veřejnosti by v této fázi měla stačit informace začínající a končící u iniciál jména obviněného – tedy „O.T.“

Leč, stalo se a můžeme se jen dohadovat, proč tomu tak je.

Soudce ve světle nových skutečností rozhoduje o vazbě a obviněný do ní tentokrát putuje, tam se však po pár dnech pokouší o sebevraždu.

A teď si dovolím zaspekulovat.

Je pravděpodobné, že pokud je obviněný skutečně vrahem, aby ho najednou dohnaly výčitky svědomí? Po téměř půl roce, kdy na svobodě skoro denně mohl z médií slyšet o svém hrůzném činu a kdy mohl všude, kam se podíval, vidět z fotografie tvář Aničky?

Po všech těch měsících, kdy si mohl naprosto „v klidu“ vzít život a asi jen těžko by mu v tom někdo zabránil?

Po všech těch měsících, ve kterých, když už přišel k výslechu, z něho zkušení vyšetřovatelé stále cítili aroganci a něco, co popsali jako výsměch?

Co se asi muselo honit hlavou obviněného – pokud je vrahem, když si uvědomil, že tentokrát mají vyšetřovatelé k dispozici nejen důkazy z podzimu, ale i nové, které dokazují jeho pohyb na místě, téměř kilometr vzdáleném od místa nálezu Aniččina batohu (se stopami jeho DNA), na místě, jen nepatrně vzdáleném od místa nálezu těla Aničky?

Co se mu asi honilo hlavou – pokud je vrahem, když si uvědomil, co všechno by mohly prokázat expertizy vzorků odebraných z těla oběti?

A teď se podívejme na jeho pokus o sebevraždu očima nevinného člověka.

Nebyl by takový neprávem obviněný člověk doslova zděšený z toho, s čím že je jeho osoba dávána do spojitosti?

Nesnažil by se takový člověk ze všech sil dokázat svou nevinu, nespolupracoval by s vyšetřujícími jak nejlépe by uměl?

Vzdával by se možnosti vypovídat – jako to učinil obviněný?

Nebyly by pro něho, pro nevinného člověka, doslova nadějí skutečnosti, které vyjdou na světlo po ukončení všech zkoušek vzorků z těla oběti, a které by tudíž měly nade vší pochybnost prokázat jeho nevinu?

Můj soukromý názor není samozřejmě v celé záležitosti vůbec důležitý, a nevím, jak Vy, nicméně já jsem si pro sebe určitý závěr udělal.