Za krátko prý bude možné vymýtit několik tropických nemocí. Vnucuje se však jedno ALE…

Říká se, že všechna slova, která zazní před slůvkem „ale“, neplatí, protože nejsou důležitá. Důležité je prý vše řečené po tomto slůvku. A já musím jedno veliké „ALE“ za zprávu o konci některých nemocí přidat…

.

Včera jsem se dočetl, že se vědcům podařilo rozlousknout problém, jak na některé tropické nemoci. Konkrétně má jít o malárii, horečku dengue, nebo virus zika. V zásadě jde o to, že se do vajíček komárů, kteří tyto nemoci rozšiřují, vpraví nějaká bakterie, která zapříčiní nemožnost narozeného komářího jedince přijímat do své krve viry zmíněných nemocí a tím je následně roznášet dál. Navíc, jako bonus, bude tato „hodná“ bakterie mezi komáry dědičná, a to i v případě, že se spáří nenaočkovaný sameček s naočkovanou samičkou. Naočkovaní samečci navíc prý ztratí plodnost.

Sláva, chtělo by se zvolat. Takový objev ve svém výsledku přeci znamená v průběhu několika roků úplné vymizení některých tropických chorob, které dosud decimovaly a decimují obyvatele zejména tropických oblastí kolem rovníku, kde je výskyt komárů – přenašečů, největší.

A už je tady ono veliké ALE.

Skutečnost je bohužel taková, že zrovna jako na potvoru žije v těchto oblastech světa ta nejméně vzdělaná a nejméně informovaná část lidstva. Už nyní, i přes dosud trvající řádění zmiňovaných tropických nemocí, které si prý ročně vyberou daň na životech v řádu milionů lidí, jsou tyto oblasti přelidněné. Právě z těchto rovníkových územích pocházejí miliony těch nejchudších a nejbezmocnějších lidí. Tací lidé si bohužel již dnes nelámou příliš hlavu nad tím, kolik potomků zplodí, málokdy nad takovým problémem vůbec přemýšlejí. Zejména v africké části rovníkových oblastí jde o lidi, kteří svůj sexuální pud nijak neomezují a v jejich nevzdělanosti a neinformovanosti jim nedochází, že každý sex nemusí nutně končit oplodněním. Již nyní z těchto oblastí proudí všemi směry sta tisíce migrujících lidí, protože doma bohužel neumí nezřídka vyprodukovat tolik potřebnou infrastrukturu a podmínky pro vyspělý život.

To ovšem není problém jen rovníkové Afriky, stejná situace bohužel platí i pro rovníkovou Jižní Ameriku. I tam žije mnoho lidí již dnes na pokraji, nebo hluboko v chudobě, i z jejich řad se rekrutují migrující tisíce a tisíce lidí, mířících na sever za lepším živobytím. Denně o tom slyšíme v médiích, o problémech na jižních hranicích USA, kde má problém imigrantů podobu priority No.1.

To samé platí o těmi nemocemi postižených oblastech Asie, v Indii, v jihovýchodní Asii atd. I tam to, jak se říká - "praská ve švech" už nyní.

Samozřejmě se nabízí otázka, co bude následovat poté, co z těchto oblastí vymizí ony tropické nemoci a v konečném důsledku tam bude přibývat obyvatelstvo geometrickou řadou…?

Já vím, že je to strašně ošemetné, strašně kruté a sobecké, vůbec přemýšlet nad tím, aby ty nemoci dál decimovali miliony nevinných lidí, na druhou stranu ta otázka přelidnění těchto nevzdělaných a k životu dost těžkých oblastí skutečně existuje.

Ti lidé se mávnutím proutku nestanou zodpovědnějšími rodiči, nestanou se vzdělanějšími a platnějšími na světovém trhu práce. To všechno je totiž běh na dlouhou trať, běh, který Evropě trval stovky let a žádná zkratka neexistuje. Ti lidé, ač mnohdy žijí v pásmech s příhodným klimatem k pěstování čehokoliv, přesto se jim nedaří vyprodukovat dost jídla, aby je uživilo.

Jak tedy lze očekávat, že budou tito lidé platní tam, kam díky přelidnění svých domovin v budoucnu domigrují? Budou se schopní v nových domovech uživit bez toho, aby automaticky spadli do již tak přetížených sociálních sítí hostitelských zemí?

Já vím, opakuji, je to strašná myšlenka, aby miliony lidí trpěli tak hroznými nemocemi, není ale stejně strašná myšlenka – otázka, kolik milionů lidí bude trpět, až ty nemoci nebudou…?

Domnívám se, že dokud lidstvo nedokáže najít odpověď na to, jak zajistit životy a živobytí skrze absenci malárie a spol. přeživších lidí, nemělo by se pouštět do role Boha a měnit tak zásadním způsobem běh světa.

Sám chápu, že kdybych žil v těch oblastech postižených těmi nemocemi, přál bych si přesně to, k čemu se díky vědeckému pokroku schyluje. Rozumím těm lidem tam, ale zároveň si uvědomuji tu strašnou otázku, kam to povede?

Na tu přetěžkou otázku odpověď neznám, ani sám nevím, co si přát – vymýtit ty nemoci, nebo nechat věcem volný průběh?

Za sebe se domnívám, že jde o stejně zapeklité morální dilema, jako je laborování s genetickou úpravou DNA živých lidí. Obojí může mít, alespoň z mého pohledu, pro svůj obrovský dopad a logický vývoj, nedozírné následky pro celé lidstvo.

Co si o tom myslíte Vy?

.