Válka psychopatů, extrémů, válka bláznů…

Snad se s mým názorem ztotožní více lidí. S názorem, že hromadné vraždy ve jménu nějaké ideologie, nebo náboženství, nejsou dílem normálního člověka…

.

Pokud tedy za normu považujeme přesvědčení, že jeden každý lidský život je cennější, než je jakékoliv náboženství, jakákoliv idea. Pokud tedy za normu považujeme přesvědčení, že lidský život lze směnit jen za jednu jedinou věc – za svobodu.

Nedávno jeden člověk, podle všeho vyšinutý jedinec, vraždil v Novozélandském městě Christchurch. Vraždil tam muslimy, obyčejné lidi, kteří mu nikdy ničím neublížili. Jejich jediná chyba byla v tom, že se narodili jako muslimové. Nejsem psychiatr, přesto bych si vsadil poslední boty na to, že ten vrah je blázen, nepříčetný a nenormální člověk, postižený duševní chorobou.

To jeho čin nijak neomlouvá, snad jen částečně vysvětluje, proč k němu došlo.

V minulých dnech jsme byli svědky podobné tragédie, nebudu vypočítávat mrtvé a zraněné ze Srí Lanky a poměřovat je s mrtvými a zraněnými z Nového Zélandu.

Každopádně se objevily hlasy od radikálních islamistů, že krvavé útoky na kostely a hotely na Srí Lance o předchozím víkendu byly odplatou za útok na muslimy na Novém Zélandu, ve stylu oko za oko, zub za zub.

Takže tady máme jednoho blázna na straně Novozélandské a dalších X – bláznů na straně radikálního islámu. Podtrhuji prosím slovo – radikálního, protože se neodvažuji tvrdit, že se z krveprolití na Srí Lance radují všichni muslimové. Je pravda, že po útocích v mešitách na Novém Zélandu většina „křesťanského“ světa tyto vraždy odsoudila, veřejně a nahlas soucítila s obětmi a jejich blízkými, zatímco dnes, po útocích na Srí Lance jsem podobnou soustrastnou reakci z muslimského světa nezaznamenal, což ale může být klidně zapříčiněno jen tím, že se ke mně zkrátka nedostaly všechny informace, které by se tohoto mohly týkat.

Každopádně jak z útoku prvního, tedy na mešity, tak z toho čerstvého na kostely a hotely, mohou mít radost a mohli se na nich podílet jen blázni, šílenci, kteří mají v hlavách „přehozené drátky“.

Normální člověk chce žít, chce, aby se měl dobře, aby se jeho blízcí měli dobře, raduje se z dobra a děsí ho zlo. Nic z toho pro psychopaty neplatí, v tom je rozdíl mezi nimi a ostatními lidmi – bohužel jejich oběťmi.

Ano, to je ta nejhorší věc na tom všem – proti sobě stojí dva tábory bláznů, jedni radikální islamisté, druzí radikální anitislamisté. Osazenstvo obou těchto táborů by pro své přehozené drátky v hlavách patřilo na jedno a to samé uzavřené oddělení psychiatrie.

A mezi těmito tábory stojí celý zbylý svět, svět normálních lidí, svět, ze kterého bohužel pocházejí všechny oběti těch proti sobě stojících bláznů. Je to hodně smutné, že pár šílenců dokáže terorizovat celý zbylý svět.

A proč vlastně?

Co se pro jeden, nebo druhý tábor změní tím, když jejich přispěním zemře deset, sto, tisíc nevinných lidí?

Bude snad cesta životem pro ty vraždící blázny pohodlnější, bude snad vzduch k dýchání pro jejich plíce kvalitnější?

Ne, pro ně se nezmění vůbec nic, už jen proto, protože šílenec neumí rozeznat dobro od zla, aby rozdíl ocenil.

Něco se změní jen pro normální lidi, kteří zase zjistí, že ač jich je více, než bláznů, neumí se jim ubránit.

Pár bláznů se spolu pere, vlastně ani ne spolu, oni se perou skrze cizí oběti.

Chtělo by to pro ně pro všechny jedno veliké, společné a uzavřené psychiatrické oddělení, tam ať se třeba sami sežerou navzájem…

.