Taxík - Kája a sladká Žužu..

Říká se, že z lehkých holek jsou ty nejlepší manželky. No nevím nevím…

Byl to kus ženský. Tedy vlastně jen kousek – byla štíhlá (někdo by řekl, že až hubená), prsa by mohla mít větší, to tedy jo, ale jinak to byla krásná ženská… 

Nádherný vlasy barvy mědi jí volně splývaly přes ramena a její oči, ty oči by z vás stáhly kalhoty a vyprázdnili mozkovnu, než byste se dvakrát nadechli pánové… 

Nechala si říkat –Žužu a vlastně to byla normální Zuzka. Měla na mě číslo a vozil jsem jí tak dvakrát – třikrát do týdne. Žužu byla šlapka a byla k mání na telefon. V nejrozmanitější denní či noční dobu vyrážela za ,,obchodem“ a nechávala se vozit kunčaftům až pod nos. Měl jsem jí docela rád, byla to příjemná holka a nebyla tak pitomá, jako jiný šlápoty co jsem znal. 

Kdysi prý dokonce studovala  na vejšce ekonomiku, ale byla až moc hezká a měla ,,TO“ až moc ráda a tak spojila ekonomické vlohy s těmi tělesnými a stala se nakonec tím, čím se stala…  

Ta druhá se jmenovala Kája, Karlička, neboli Karla - jak jsem si myslel. To byla bruneta, nebyla tak štíhlá, ale určité kouzlo se jí rozhodně upřít nedalo. S Žužu měla společné povolání a to, že používala mimo jiných i mě na odvoz ke svým ,,zlatým oslíkům“. Každá žila na druhém konci Prahy než ta druhá a i když se většinou lidi dělající ve stejném ,,oboru“ znají, u těchto holek mě to nějak nenapadlo. Takových šlapátek je po Praze několik stovek a určitě se všechny navzájem neznají. 

Kája mně jednou uštědřila šok.  

Jel jsem zrovna po Vršovicích u Edenu, když na mě mávnul mladej cápek. Sedl si dozadu a četl si nějakej časák pro chlapy. Poručil si vyhodit na Vypichu, tak jsme měli před sebou docela dlouhou cestu přes celou Prahu. Asi v půlce cesty mu zazvonil mobil. No, on mu vlastně ani tak nezazvonil, on mu doslova zamňoukal. Měl v něm totiž jako vyzváněcí tón kočičí mňoukání… 

,,Halóó, tady Kája…“ 

Asi si říkáte – a co má být, prostě to byl Karel no?! 

Nebyl!  

Ale vlastně byl… 

Když jsem si uvědomil, odkud ten hlas  (do té doby jsem ho považoval za hlas ženský) znám, málem jsem to napral do lampy. Ten ,,tvor“ za mými zády cvrlikal a švitořil do mobilu a mně došlo, že ten culík černých vlasů není náhodou stejný, jaký má moje ,,zákaznice“ Kája. Ten chlap – Kája byl (byla) ta kurvička – Kája! 

,,No bóže! Vy jste to nevěděl?“ dorazila (dorazil) mě, když típnul mobil.  

,,Některý chlapi prostě chtějí mít chlapa, co vypadá a oblíká se jako holka… Ale nemyslete si – holky mám rád taky…!“ 

Jak už jsem někdy řekl – divit by se člověk měl jen tomu, co je podezřele normální… 

Osudy Káji a Žužu se spojily a to doslova. Dodnes nechápu, jak k tomu mohlo dojít, leč stalo se. 

Jednou jsem dostal pokyn přes dispečink firmy pro kterou jsem jezdil, abych se stal jedním z taxíků, kteří budou zajišťovat jednu svatbu. Když jsem dojel na místo, málem jsem se posadil na prdel. Věříte na osud? Já tedy jo! 

Pan ženich byl (byla) můj známý kunčaft Kája a jeho vyvolenou nevěstou nebyla žádná jiná, než moje kučaftka – Žužu…! 

Lámal jsem si hlavu, jestli je v tom  nějakej fígl, ale oba byli Češi, tak  by o nějakou fingovanou svatbu jít nemělo.  

No, přiznám se, nikdy jsem tomu na kloub nepřišel. Zato přišli oni za mnou. Jenže každý zvlášť! Nejdřív přišel ženich Kája. Bylo to těsně před odjezdem z místa, kde se svatebčané slézali a mělo se už, už jet na radnici. 

,,Doufám, že nejste sketa a budete mlčet proboha! Nikdy by mě nenapadlo, že budu na svatbě mít zrovna vás…“ 

,,Nebojte se Kájo“ musel jsem se držet, abych se nezačal smát. Myslel si, že jeho ,,tajemství“ je to největší a netušil chudák malej, že těch abnormalit je ve vzduchu daleko víc… 

,,Víte, já jsem vám chtěl hlavně říct, že když budete mlčet, nebudete škodnej! Ona Zuzka je tolerantní a i když netuší nic o mých řekněme – zálibách, myslím si, že se občas ,,utrhnu“. Když se mně to povede a já budu potřebovat odvézt někam – no, vy víte co myslím, tak slibuju, že nechám vydělat jenom vás a budu vždycky volat vám…!“ 

Žužu přišla jen pár minut před obřadem. Jak dokázala v tu chvíli a na chvíli ženichovi a všem ostatním zmizet, patří také dodnes k záhadám. 

,,Heleťe, že budete držet jazyk hezky víte kde že jo… Prosím vás! On Kája je formát, ale nevím jestli by měl pochopení pro moje bývalé ehm – zaměstnání…“ 

,,A co vlastně děláte, že jako děláte?“ musel jsem se zeptat. 

,,Kája mě zná jako asistentku v účetní firmě. A helejte, jestli budete rozumnej a hodnej, tak já budu taky hodná a když se mně povede jaksi ehm, vzdálit se z domova a budu potřebovat odvézt – no, vy víte kam že jo, určitě zavolám jen a jen vás a nikoho jinýho vydělat za odvoz nenechám…“ 

No tak fajn, o kšefty mám postaráno! Jen jsem se bál, aby si mě  Žužu i Kája nezavolali oba najednou, až se jim povede vyřídit si jeden od druhého ,,opušťák“…