Tak co ty „naše“ holky? Proč že nerodí…?

Kolega Jirka Krám včera napsal článek o tom, že a proč naše ženy nerodí a protože muslimské ženy ano, tak nás za chvíli jejich kultura převálcuje. A v diskusi dostal od řady žen docela za uši…

Nechci komentovat kolegův pohled na myšlení současných (mladých) žen – s něčím s ním souhlasím, s něčím tak docela ne.

Já jsem se na celou věc zkusil podívat očima muže, otce a manžela. Když vynechám ženy, které jsou svobodné a které si užívají z plna hrdla emancipace jak ve směru pracovním a kariérním, tak ve směru sexuálního chování, zbývá mně podívat se na ženy, které už jsou vdané a které už přijaly jistý díl zodpovědnosti zvané – rodina.

Je pravda, že ženy v celé Evropě prostě rodí méně dětí. To je statisticky dohledatelný fakt, který nedávno jeden další kolega bloger (bohužel, na jeho jméno si nevzpomínám) jasně uvedl a dokázal. Mám na mysli ženy, které pocházejí původem z Evropy, ne ženy – imigrantky.

Je také pravdou, že ženy z islámského světa rodí více dětí. Další fakt, který je jasný. Proč tomu tak je?

Já osobně nevidím ani tak problém v tom, že se někde rodí dětí méně a někde více. Problém je podle mě v imigrační politice, která, pokud bude špatně nastavená (což v Evropě ve veliké většině je!), tak v součtu s porodností budoucích ekonomických migrantů (ano, ekonomických, nemá smysl si něco nalhávat o exodu do Evropy pro nedostatek „lidských“ práv v původních zemích imigrantů) to problém je.

Rodiny evropského typu si prostě zvykly na absolutně odlišný styl života, než jakým žijí rodiny v muslimských zemích. My v Evropě jsme si zvykli na to, že chceme poskytnout svým dětem kvalitní vzdělání, které není omezeno na znalost jedné svaté knihy.

Zvykli jsme si na to, že chceme, aby naše děti pokud možno zdravě jedly, aby měly možnost seberealizace, zábavy, zkrátka aby se vyvíjely tak, že budou jednou zdatnými jedinci ve světě, který nás obklopuje. Ve světě obchodu, financí, ve světě konzumu.

Chceme se svými dětmi jezdit na dovolené, chceme je vidět sportovat, platíme jim spousty zájmových činností a kroužků.

A to všechno stojí peníze.

Bohužel, peněz je v rodinných rozpočtech na podobné věci méně a méně a vzhledem k tomu, s čím se na nás naši politici ještě chystají, jich bude ještě míň. Rodiny, kde je více dětí, jsou stále výjimečnější, protože si řada lidí uvědomuje, že pokud chce svým potomkům dopřát jen to nejlepší, nemůže jim dopřávat bratříčky a sestřičky do počtů prstů na ruce.

S tím souvisí i jakési podvědomé chování mladších ročníků potenciálních rodičů, kteří když vidí ekonomickou situaci svých kolegů ze zaměstnání, známých a prostě lidí okolo, lidí, kteří vychovávají už nějaké to dítě – tak se nelze divit, že se jim prostě do manželství, respektive do rodičovství moc nechce.

Je to pohodlné, ano, do jisté míry ano - ale je to jen stěží odsouzeníhodné. Každý z nás je produktem své doby. Je třeba si uvědomit, že lidé v současné Evropě prostě žijí trochu v „jiné“ době, než lidé tam, odkud k nám proudí imigranti.

Je asi trochu pomýlené a hlavně k ničemu lkát nad našimi ženami, co snad nechtějí rodit. V manželství jsou vždy dva a ne vždy to je právě žena, která odmítá mít další dítě. Žena je naprogramovaná k tomu, aby rodila děti – ano, de facto to tak je.

Muž je zase na světě od toho, aby se o svou ženu a své děti postaral tak, aby se měly co nejlépe. Pokud to myslí vážně a je alespoň trochu zodpovědný a umí si připustit, že po zítřku přijde i pozítří, nelze se divit, že ho doba a okolnosti mohou donutit k tomu, další dítě nechtít.

Nedával bych tedy jednoznačně „vinu“ za nižší porodnost jen ženám, to by asi bylo dost zjednodušené vidění celé věci.

A když trochu odbočím a vrátím se k původní myšlence článku kolegy Jirky Kráma, tak musím na rovinu říci, že někteří svobodní mladí muži si nemají s mladými ženami, o kterých psal kolega, absolutně co vyčítat…