Sloužím vlasti... - Operace WOLFRAM

Byla naplánována jako jedinečná svého druhu. Jako jediná z paraskupin měla být výlučně výsadkem bojovým, s důrazem na diverzní akce…

Jejich osobní výzbroj byla poměrně pestrá. Šest samopalů STEN se třemi zásobníky po dvaceti nábojích, plus dalších sto čtyřicet nábojů uložených volně.  Šest pistolí FN 7,65 mm s dvěma zásobníky, po šesti ručních granátech MILLS, útočné nože, kapalinové busoly, signální svítilny a kapesní zavírací nože. Jejich výzbroj, která tvořila ,,skupinovou" rezervu činila náhradní pistole pro velitele a jeho zástupce, jednu pistoli opatřenou tlumičem a 200 g plastické trhaviny s roznětkou a zápalnicí. ,,Plastik" byl určený výhradně k tomu účelu, aby se v případě ohrožení skupiny použil na zničení radiomajáku EUREKA, aby tento nepadl do rukou Němců.

Bylo jich šest a vyskočili z letadla v noci ze 13. na 14. září roku 1944.

Kapitán Josef Otisk, jeho zástupce - rotný Vladimír Řezníček, rotný Josef Černota, rotný Josef Bierský, četař Robert Matula a rotný Karel Svoboda.

Ani jejich vysazení se neobešlo bez komplikací. Předně je posádka letadla nevysadila v prostoru Lysé Hory, kde bylo původně naplánováno jejich cílové doskočiště, ale ve dvou průletech v prostoru Nytrová - Kotly. Jejich přistání nebylo šťastné. Byli rozptýlení na větším území a Bierskému s Řezníčkem se dokonce, snad vinou nadměrné váhy vybavení, utrhly nožní zásobníky. Rotný Bierský byl unesen větrem zcela mimo koridor doskoku ostatních, ale i tak se mu podařil ,,husarský kousek". Chvíli po jeho přistání na něho totiž zaútočili dva příslušníci pohraniční policie. Došlo k tomu nedaleko Bílého Kříže a rotný Bierský oba četníky v přestřelce zlikvidoval.

Měl štěstí, že pocházel z nedalekého okolí a tak se v terénu mohl dokonale zorientovat. To rotný Karel Svoboda takové štěstí neměl. Terén neznal, absolutně netušil kde je a doslova zabloudil. Nedaleko místa kde doskočil, zakopal část operačního materiálu, který měl přidělený při seskoku u sebe. Také byl nucen ukrýt rádiovou stanici a snažil se sejít se svými druhy.

Nenašel je...

Po několika dnech bloudění byl zatčen v Morávce u Horákova. U výslechu na gestapu prozradil, kam ukryl radiostanici, ale ostatní údaje se mu povedlo před Němci utajit. Odeslali ho do koncentračního tábora Flossenbürg a tam se dožil osvobození.

Vraťme se ale k dalším členům výsadku WOLFRAM.

V italském Lauretu, ve vyčkávacím středisku SOE, byl pro WOLFRAM připravený další materiál, který se měl dovést a shodit na padácích dodatečně. Díky vývoji situace k tomu ale nikdy nedošlo. V zásilkách měly být například civilní oděvy - mimochodem do podmínek Beskyd naprosto nevyhovujících. Šlo o bundy do pasu, golfové manšestrové kalhoty a roláky. Jejich pobyt v lesích měly ulehčit péřové spacáky s gumovou vrstvou. Spacáky by ještě byly v pořádku, ale zbytek garderoby by se hodil tak na krátkou podzimní procházku, ale ne na pobyt v lesích v zimních měsících, které nebyly daleko.

Dalším vybavením, které se k WOLFRAMU nedostalo, přestože bylo připravené, byla zásoba zbraní a plastické trhaviny. Dále pak protitankové miny, zápalné nálože, nálože magnetické, přísavné plastické granáty, zápalnice, bleskovice, rozbušky, roznětky, el. kabel, světlice, vrhače bomb - SPLIEGL MONTER, které se připevňovali ke stromům při přípravě léček například na auta a lehké kulomety BREN.

WOLFRAM měl splnit mnoho náročných úkolů, ale neměl k tomu prostředky. Mužům zbyly jen ty součásti výzbroje a výstroje, se kterými seskočili. Navíc měli jen vysokou finanční hotovost (hovořilo se o milionové částce), kterou nosil velitel Otisk od chvíle kdy ji obdržel v látkovém pásu přímo na těle.

Příslušníci WOLFRAMU se rozhodli nekontaktovat pět záchytných adres, které měli a pobývali raději v lesních úkrytech, které se jim podle konspirační teorie zdály být nejvhodnější. Jejich činnost však ani ještě pořádně nezačala a už přišli zajetím rotného Svobody o jednoho muže a utržením nožních zásobníků Bierského a Řezníčka o polovinu operačního materiálu. Zvláště bolestná byla ztráta rádiového kompletu OLGA, který zajatý Svoboda ukryl a záhy byl nucen tento úkryt gestapu vyzradit.

Skupina se všemi prostředky snažila navázat kontakty s domácím odbojem a to jednak proto, aby začali řídit místní diverzní skupiny, ale hlavně proto, aby se přes buňky odboje dostali do kontaktu s některou ze skupin parašutistů, které už operovali na našem území dříve. To se jim nakonec podařilo a díky skupině CALCIUM jim bylo umožněno, aby odeslali depeši do Londýna. V ní informovali zpravodajský odbor o situaci a jako prvořadou záležitost zdůrazňovali nutnost dodání dalšího technického materiálu, včetně nové radiostanice. Ze strany WOLFRAMU bylo navrženo, aby byla zásilka avizována ve vysílání BBC heslem -,,VOLÁME KAPRY". Depeše do Londýna podle všeho došla, ale nebyla zřejmě brána vážně. Zpravodajský odbor byl totiž značně nedůvěřivý ke zprávám, které dostal za ,,zvláštních okolností" a patrně se analytici v Londýně domnívali, že jak WOLFRAM, tak CALCIUM byly Němci odhaleny a že s nimi zase gestapo hraje radiovou ,,hru". Mně osobně připadá zvláštní, že se z Londýna nikdo neobtěžoval  (zřejmě) kontrolními otázkami zjistit, jestli radiostanice  CALCIA vysílá svobodně, nebo pod nátlakem a došlá depeše byla prostě odložena stranou. Londýn k tomu kroku zřejmě vedly špatné zkušenosti po neúspěšných operacích, jako byly - SULPHUR, CHALK, POTASH a GLUCINIUM.

WOLFRAM se i později snažil informovat zpravodajský odbor v Londýně a to prostřednictvím skupin CLAY a CARBON. Navázal dokonce kontakt i se skupinami sovětských výsadků a díky jejich pomoci se dočkali i jasné intervence sovětské NKVD u Československé mise v Moskvě, odkud se žádost o novou dodávku materiálu dostala do Londýna, ale ani tento fakt nebrali zpravodajci vážně a dál považovali WOLFRAM za vysoce rizikový kontakt a odmítli s ním komunikovat.

Hrál zde roli nepopiratelný fakt, že i na sovětské straně mohlo dojít k infiltraci a opatrnost velela Zpravodajskému odboru ponechat WOLFRAM na pospas. To podle mě svědčí o špatném systému velení, protože jak je z toho, co jsem napsal výše patrné, stačilo aby paraskupina přišla o radiostanici a tím možnost vysílat pomocí svého šifrovacího klíče a už to znamenalo, že ti stateční muži byli v Londýně ,,odepsáni".

Podle některých pramenů byl na vině fakt, že v době žádostí WOLFRAMU byl odvelen nadporučík Hrubec - Hajný z funkce velitele odloučené sekce Zvláštní skupiny D v Itálii, kde se potřebný materiál v té době nacházel a britská SOE zřejmě nepokládala opakované prosby WOLFRAMU za oprávněné.

O tomto faktu, ať si udělá každý svůj názor sám, mně z těchto skutečností připadá, že britská strana neměla až tak úplný, řekněme ,,zájem" na práci odboje v naší zemi, jaký by, alespoň podle mě, měla mít. Je to ale jen můj názor, který vychází z informací, které mám k dispozici.

Na podzim roku 1944 se začala situace WOLFRAMU komplikovat ještě víc. Skupina byla v podstatě nezájmem Londýna donucena spojit své síly s partyzánskými skupinami, které okolo sebe shromáždily dva sovětské výsadky - 1 skupina Jana Žižky a skupina ARAP. Finanční prostředky WOLFRAMU byly pro obě sovětské skupiny velkým lákadlem a v některých směrech tato spolupráce fungovala ku prospěchu všech stran.

To trvalo ale jen do chvíle, kdy byl dne 19. října 1944 rotný Bierský z WOLFRAMU zavražděn a oloupen při společné akci příslušníkem 1 partyzánské brigády J. Žižky - Stanislavem Kotačkou. Vrah Kotačka se posléze stal informátorem gestapa a to byl konec spolupráce WOLFRAMU a vzhledem k dalším okolnostem už k jejímu obnovení nikdy nedošlo.

Němci podnikli mohutnou akci za pomoci 13 000 mužů, která měla vést k likvidaci všech partyzánských skupin v Beskydech a zaměřeno měli  právě i na skupinu WOLFRAM, o které už mělo gestapo řadu informací od zrádce a vraha Kotačky. WOLFRAM unikl a přesunul se do Kunčic pod Ondřejníkem a koncem listopadu 1944 se definitivně muži v čele s Kpt. Otiskem rozhodli opustit operační prostor Beskyd. Přesunuli se pěšky (!!!) do Líšně u Brna k příbuzným Kpt. Otiska  a u nich strávili zimu.

Na jaře roku 1945 začali muži z WOLFRAMU organizovat diverzní činnost v prostoru střední Moravy. Soustředili okolo sebe skupinu místních odbojářů a uprchlých zajatců, nucených podílet se na zákopových pracích. Navázat kontakt s některým z dalších výsadků Zvláštní skupiny D se jim však už nepodařilo. Měli k dispozici jen malé množství zbraní, které trochu rozšířili 13. dubna 1945, kdy přepadli zámeček hraběte Mitrovského u Líšně. S tímto nepatrným arsenálem se jim povedlo několikrát překvapit léčkou německé jednotky.

Stanovený úkol - organizovat v prostoru Beskyd skupiny národního odporu, zásobit je zbraněmi a cvičit je, WOLFRAM nesplnil a ani splnit nemohl. Stalo se mnoho chyb a ne za všechny mohli sami příslušníci skupiny. Spoustu ,,přihrávek" zhatil štáb v Londýně. Úkol WOLFRAMU byl organizačně od začátku nad jeho síly a možnosti.

Koncem dubna 1945 se WOLFRAM dostal zhruba u Jiříkovic na sovětskou stranu fronty. Muži byli odzbrojeni a přesunuti na Československé vojenské velitelství v Brně.

Tím operační činnost skupiny WOLFRAM skončila.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Velitel kapitán Josef Otisk, narozen 30.1.1911 zemřel ve vlasti

Zástupce velitele rotný Vladimír Řezníček, narozen 18.6.1919 žil ještě v roce 1991 ve vlasti. Jestli žije dosud, to nevím.

Rotný Josef Bierský, narozen 19.3.1920, byl 19.10.1944 zavražděn a oloupen ,,spolubojovníkem" z 1. Brigády J.Žižky - Stanislavem Kotačkou.

Rotný Josef Černota, narozen 1.8.1916 žil ještě v roce 1991 ve vlasti. Jestli žije dosud, to nevím.

Četař Robert Matula, narozen 16.1.1918 žil ještě v roce 1991 v Kanadě. Jestli žije dosud, to nevím.

Rotný Karel Svoboda, narozen 28.10.1912 byl zajat a vězněn ve Flossenbürgu. Zemřel ve vlasti.

Fota ze sbírky Tomáše Jambora a Petera Rusnáka.

Všechny články mého ,,seriálu" -,,Sloužím vlasti" najdete po kliknutí - sem