Šikana učitelů studenty – lze se tomu divit…?

Podle mého názoru nelze. Tím nechci říci, že by si učitelé a profesoři takové ataky od svých žáků zasloužili, tím chci říci, že by to byl v dnešní době až zázrak, kdyby se takové věci neděly. Bohužel…

Doba, ve které žijeme, není o nic násilnější, než byly časy minulé. A vidíte, ač už dnes nemáme možnost každý první pátek v měsíci sledovat někde na náměstí trýznění, nebo popravy odsouzenců, přesto se dá říci, že dnešní doba násilí a pohrdáním druhého člověka velice přeje.

Aby také ne, všude okolo nás je spousta skrytého násilí, které nasáváme jaksi podprahově. Mnohdy mají co dělat dospělí lidé, aby se s tím vyrovnali, a aby v souladu se svým vzděláním a zkušenostmi s takovým tlakem našli rozumnou koexistenci. Co tedy lze čekat od nevyzrálého jedince - adolescenta, se kterým hormony třískají o zeď třikrát denně?

Ne, nechci svádět takové odporné činy, jakým je právě například případ týrané učitelky na Střední průmyslové škole v Praze Malešicích, na hormony a nějaké pofiderní „právo na blbost“, vycházející z věku pachatelů. Chci se zamyslet nad tím, kolik šancí dává dnešní doba – a doba, to jsme my všichni, všechny naše činy, záliby, preference, všechen tlak, který i každý z nás svým jednáním pomáhá vytvořit, na to, že naše společnost vychová člověka slušného, mravného, poctivého.

Podle mého názoru jde doslova o Sisyfovský úkol. Je třeba si myslím uvědomit, jaké vzory a jaké pobídky má dnešní mladý člověk ze společnosti možnost nasát?

Někdy mám z dnešních dětí pocit, že jejich idoly nejsou "klaďáci", jaké jsme měli jako děti my - Vinnetou, Tarzan, Sherlock Holmes, ale naopak co nejtvrdší "záporáci". Čím vychytralejší, rozumějte čím podlejší, gauner, gangster, zločinec, tím výše je na žebříčku hodnot dnešní mladé generace. Hlavně, že má prachy, krásné šlapky kolem sebe, kapsy plné koksu a v bazénu mu plavou motorové zlaté rybičky.

A právě už vzhlížením k idolům to všechno začíná...

Filmy a seriály se předhánějí v co nejnaturalističtějším ztvárnění násilných scén, jsme už tak otrlí, že nás na plátně kin a u televizních obrazovek jen tak něco nerozhází. Vzpomínám si na časy svého mládí, na filmy, jako byly Čelisti, Štvanci, Vetřelec 1, Hlubina…

V těchto filmech se tak či onak objevilo nějaké to násilí. Nebylo ho moc, jen v Čelistech jedna ukousnutá hlava a noha, ve Štvancích zapálený člověk přivázaný na židli, a usekané prsty, ve Vetřelci nějaká ta kapka krve a bílého slizu, v Hlubině pak se muréna zakousla jednomu darebovi do hlavy, a jeden člověk tam skončil s polámaným tělem.

Dalo by se říci, že viděno očima dnešní doby - pohoda klídek tabáček. Přesto byly první tři filmy přístupné od osmnácti let, ten poslední, Hlubina, pak od patnácti. Vzpomínám si, že na tehdejší dobu dost krvelačně ztvárněným filmem bylo i české Kladivo na čarodějnice. A opět, v dnešní době už nic moc, tehdy však, když jsem byl na tom filmu se svou tehdejší ženou, udělalo se jí z té podívané zle, a museli jsme z kina pryč.

Zkuste si dnes pustit nějaký ten odpolední americký seriálek, nedá se říci, ani „béčkový“, k takovému postu řada z nich vzhlíží jako mravenec na Sněžku, a zkuste se opravdu zamyslet nad tím, CO vidíte…

 Ale dost o filmech, vlastně jsem chtěl říci něco trochu jiného.

Jde mi o to, že dnes jsou na mladé lidi ve studijním věku kladeny především nároky na to, aby - ano, studovali, a to proto, aby se jednou měli dobře. Aby měli za co si jednou koupit cool auťáky, baráky, drahé ženy (muže) a drahé hračky.

Je jim podsouváno, že za úspěchem se musí člověk tlačit za každou cenu, mnohdy je jim naznačováno, že není lump ten, který se nějak zprotiví zákonu, ale pouze ten, který se nechá chytit…

Jako by mně chyběl v dnešní době apel i na to, že je třeba stát se nejen úspěšným byznysmenem, dravcem v neklidných vodách moderní doby, který má lokty nabroušené do ostří skalpelu, ale že jde i o to, aby se člověk stal i mravným a slušným člověkem. Poctivým, rozumným, čestným - protože plná peněženka, i když zmůže hodně, nikomu na větší cti, než jakou si svým jednáním zaslouží, nepřidá.

Ano, čest – to je to, čehož hodnotu jakoby dnešní doba ponížila na něco bezcenného, vlastně až překážejícího a směšného. Mohl by mladý člověk, který by ctil čest svou i svých rodičů, spáchat takový hnusný čin, jako je ponižování a doslova mučení učitelky? A nejhorší je, že to není absence cti jen u těch třech provinilců, ale totéž můžeme říci i o všech ostatních, kdo o tom trýznění viděli, a jistě jich nebylo málo. Takže se nedá říci, že by šlo o pár černých ovcí – tady bylo nakažené celé stádo.

Ano, Vážení, zapomněli jsme svým dětem vysvětlit, že čest je něco, co si nikdy a za nic nekoupí, a že jde o něco, co by měl být základ všeho dalšího.

Vlastně, jak bychom jim to měli vysvětlit, když už i naše generace mnohdy zapomíná, o jak cennou, a mnohdy až nenahraditelnou věc se jedná…