Rusko nikdy netrpělo nějakou přehnanou úctou a soucitem s menšími a slabšími, naopak vždy dávalo svými velkopanskými manýry jasně najevo, co si o řazení hodnot směrem k menším myslí. A to v kterékoliv době, ať už šlo o carské Rusko, o Sovětský svaz, nebo o dnešní podobu kapitalisticko-bolševicko-oligarchistického státu.

Zdroj: https://vladimirkroupa.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=737178

No jestli tohle nejde nahradit geopoliticky zkratkou USA?

A pak ovšem, tuším, hned Váš druhý odstavec. (Nezadařilo se mi zkopčit oba do jednoho příspěvku. Sorry, jsem stařenka.)

Když k nám vtrhli zpupně jako nějaká Čingischánova horda v srpnu 1968 a během pár dnů povraždili přes 130 bezbranných civilistů na ulicích a náměstích Prahy, Liberce, Brna, Bratislavy, Košic, Popradu a dalších měst, objevily se nápisy: SE SOVĚTSKÝM SVAZEM NA VĚČNOST

To je bohužel nejpřesnější vyjádření vztahu, jaký k nám ta dobyvačná imperiální říše stále má a nikdy nad tím nevyjádřila upřímnou, trvalou lítost.

Udělat něco, co bylo v nejvlastnějším zájmu ČSSR. tedy nerozpoutání vražedné občanské války konzervativci, za to by snad měli zasloužit poděkování. Děkujte Bohu všemohoucímu, že to tak zařídil, že těch obětí nebylo daleko více.

Kroupa a Ziegler si můžou podat ruce, na takové blogy už ani nereaguji

Pan Kroupa měl dříve docela rozumné názory a vážil jsem si jej, že nepodléhal mainstreamové mediální masáži.

Proč nyní tak otočil, aby se zalíbil "bojovníkům" se sochou maršála Koněva či starostou Řeporyjí Novotným, opravdu nechápu.

Rusko je jedinou zemí v Evropě, která setrvale překovává pluhy v meče. Tanky, těžké náklaďáky, rakety, letadla a v podstatě téměř cokoliv, co lze použít pro vojenské účely, vyrábět jakž takž umí. Tam bohužel patří i traktory a vagony, atd, u nichž je výroba uzpůsobena tak, aby šla rychle konvergovat na válečnou.

...

Ale skutečně jsem si nevšiml, že by Rusko vyrábělo ve vývozu schopném množství, kvalitě a sortimentu nějaké normální věci pro potřebu obyčejných lidí v mírové době. Máte někdo doma ruský počítač, telefon, fotoaparát, kuchyňské a jiné elektrospotřebiče, sporák, mikrovlnku, kolo, dětské hračky, kvalitní přehrávače hudby, sportovní potřeby, obuv, zahradní náčiní, nástroje pro řemeslníky, nádobí, sklo, keramiku, oblečení, televizní přijímače, nábytek a nábytkové doplňky, hudební nástroje? Anebo potravinářské výrobky ve stabilním, dostatečně širokém sortimentu a dobré konkurenceschopné kvalitě?

Náhodou, takové ruské vejce není tak špatné.

Též musím gratulovat poněvadž napsat blog, který tak precizně sedí na obě strany, čili na Rusko i USA, tak to si troufám tvrdit že se tu ještě nikomu nepovedlo.

Pane Kroupo, k vasi uvodni vete muzeme dosadit misto Rusko Nemecko. Navic daleko bezprostredneji, po vice nez tisic let. Mame ted pratelske vztahy s Nemeckem a obchodujeme s nimi?

Karma, je to velice výstižné. S Ruskem se dá přátelit asi tak jako s hlavním šikanistou ve třídě. Nkdy to nebude rovnocenný vztah. Má to v genech. Ať bude Rusku šéfovat Putin nebo kdokoliv jiný. Zatímco lidé v zemích na západ od Ruska mají za prioritu svobodu, životní úroveň, spravedlnost, Rusové preferují pocit, že jejich země je velmoc. Proto tam pořád nejoblíbenějšími státníku jsou Lenin, Stalin, Putin, kteří byli nebo jsou staviteli velkého Ruska a nikoliv třeba Gorbačov, který přinesl sice víc svobody a demokracie, ale způsobil podle nich rozklad SSSR, připravil Rusko o pozici supervelmoci.

Nemci si nikdy nemysleli, ze jsou velmoc!

Minimálně tak pro tři období platí trochu něco jiného: Polovina 19. stol., 1918-1938, 1941-1948. Ba i čeští sedláci pravili, že je lépe být znárodněn Stalinem, než popraven Hitlerem (volně citováno).

Myslíte ty české sedláky, co byli po vzoru těch ruských nazváni v padesátých letech kulaky a zavírání po desítkách...?

Souhlas a karma za článek. Včetně efektu lakmusového papírku - jak vidno v diskusi

Rozum a paměť léčící čtení - v těch nejzákladnější obrysech - je například zde:

http://jdem.cz/ffkhz9

Doplnění zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rud%C3%BD_teror

A jinak například kniha Anne Appelbaumové Gulag anebo též knihy historika Timothy Snydera.

Podepisuji každé slovo.