S některými komunisty už mně dochází trpělivost…

Komunista Stanislav Grospič se rozpovídal o jedné z nejtragičtějších událostí našich novodobých dějin. Pojal to veskrze po bolševicku, tedy lživě, dezinformačně, bez sebemenší úcty k obětem…

.

Co si někteří tito Stalinovi pohrobci dovolí, to je neuvěřitelné, drzé, a jak by řekl můj nebožtík táta  - napřeshubu. Pan, pardon, soudruh – přičemž zdůrazňuji, že oslovení soudruh záměrně považuju za urážku, Grospič se nechal slyšet v tom smyslu, že okupace z roku 1968 byl sice „tragický“ moment, ale nešlo prý z pohledu komunistické strany o okupaci.

Dále si tento soudruh dovolil tvrdit, že většina z mrtvých českých občanů, kteří zahynuli právě během onoho „momentu“, padlo za oběť – dopravním nehodám…

Vůbec mi hlava nebere, jak je možné, že 30 let po pádu komunistického režimu vůbec může někdo beztrestně vydávat taková prohlášení, navíc z pozice člena strany, která už tady neměla dávno vůbec existovat.

Pokud vím, je trestné zlehčovat holokaust a zločiny nacismu vůbec. Já se ptám, jak je možné, že soudruh Grospič za svá zlehčování zločinů komunistického režimu, ještě nemá na sobě šedomodré tepláky?

Jak je možné, že on a například jeho soudružská kolegyně, Marta Semelová, která je pověstná svou příchylností k bývalému zločinnému režimu a ke všemu, co si pod tím lze představit, nejsou už dávno za své výroky trestně stíháni?

Což komunistický režim, ke kterému se někteří bolševici dodnes hlásí, nebyl režimem zločinným na úplně stejné úrovni, jako byl režim nacistický?

Zrovna dnešní den, 25.10., je dnem s tragickým datem, o kterém asi málokdo ví. Právě v tento den v roce 1948 byl totiž v bývalém komunistickém Československu schválen zákon, který řešil zřizování táborů nucených prací.

Šlo o lágry, ve kterých tisíce našich občanů přišly o život, o zdraví, o lidskou důstojnost. Já absolutně nepochybuju o tom, že kdyby se nedej bože stalo a lidé, jako je soudruh Grospič, nebo Marta Semelová, by dostali do rukou moc v této zemi, byly by zbudovány lágry naprosto stejné, jaké jsme tu měli v oněch letech hrůzy. Opět by tam trpěli lidé nejen na základě nějakých „protistátních“ provinění, ale i na základě svého původu, vzdělání, majetku a vyznání.

I když se to asi mnohým nezdá, toto nebezpečí je zde stále, jak se říká – nikdy neříkej nikdy. Historie se opakuje v případech, kdy je na ni pozapomenuto. Nebo v případech, kdy je společnost nepoučitelná a neumí se vypořádat se zlem hned během jeho klíčení.

Slova soudruha Grospiče, která popírají zločiny lidí smýšlejících stejně, jako to má on, nejsou pouhým klíčkem, to už je pěkně vzrostlá kopřiva křížená s bodláčím.

Hodil by se srp i kladivo, ale trochu jinak a v jiné podobě, než v jaké je mají zažrané pod kůží právě komunisté.

Jak že to napsal ten komunistický maskot, Julius Fučík?

Lidé, bděte!!!

.