Prý jsem snad zrádce, protože dávám najevo, že to p. Babiš tak nějak „kazí“…

Pár čtenářů mi dává poslední dobou najevo, že jsem se buď zbláznil, nebo že jsem bezpáteřní hyena, že nedokážu udržet jeden názorový směr. Já se ale tady nikdy nechoval jinak, než se chovám nyní, tak proč najednou ta hysterie?

.

Jde o momentální blogy mé maličkosti na adresu premiéra Andreje Babiše. Jak je prý možné, že ještě onehdá jsem se ho zastával a najednou na něm nenechám nit suchou…?!

Inu, to máte tak, milí čtenáři.

Vezměte prosím na vědomí, že se snažím přemýšlet, docházet k závěrům a psát vždy pokud možno s oběma očima otevřenýma. Chci vidět všechny stránky událostí, které se kolem mě odehrávají. A právě proto se občas stane, že když dojdu k svému osobnímu názoru, že konkrétně třeba pan Babiš, udělal, nebo řekl někdy někde něco správného, tak nemám problém ho za to pochválit. Může se ale stát, že druhý den, zase podle mého soukromého názoru, ten samý člověk, opět použijme jako příklad pana Babiše, udělá, nebo řekne něco, s čím nesouhlasím – a co se stane?

Stane se to, že mu v tom pěkně vymáchám ehm… nos.

Já to tak odjakživa mám, moje myšlenky a závěry, zde blogy, chcete-li, vždy podléhají jen jednomu jedinému kritériu – závěru, který si já sám udělám dle měnících se informací zvenku a případně měnících se událostí. Jen hlupák nemění své názory podle toho, jaké nové informace se k němu dostávají a jen slepý stojí stále na jednom místě, i když se na něj řítí vlak.

Necítím se být ani hlupákem, ani slepým.

Proto se snažím nikdy nikoho slepě nenásledovat, ale snažím se ze všech sil (ne vždy se mi to musí nutně podařit, kdo z nás je neomylný…) oddělovat na každém člověku jeho dobré skutky a pak ty, které za dobré nepokládám.

Odmítám být ovcí, která jde vždy a slepě za svým ovčákem, ať už ten ovčák udělá, nebo řekne cokoliv. Tvrdě si stojím za svým, že mám právo kdykoliv rozdělit ve svém názoru věci na správné a podle mě nesprávné.

Vždy jsem se tady snažil psát stylem padni, komu padni – vím, že někomu možná tohle moje rčení leze krkem, ale vězte, že právě dnes, a právě na tomto příkladu je nejlépe vidět, jak to myslím.

Dnes, v těchto dnech, se situace kolem pana Babiše podle mého názoru mění tak, aby si nadále nezasloužil být premiérem této země. Vždy jsem se snažil konkrétně v jeho případě posoudit, co z jeho minulosti a konání ještě může vyvážit nějaké ty plusy, které snad může pro naši zemi mít. Bohužel, čím dál více vycházejí na povrch informace, které musejí, alespoň v mém případě, notně poupravit můj názor na do určité míry ještě snesitelnost setrvávání pana Babiše na premiérském křesle.

Docházím čím dál více k závěru, že už toho všeho kolem jeho persony bylo až moc a čeho je moc, toho je příliš.

Docházím k závěru, že si naše země zaslouží jinou, a doufám, že lepší možnost na vedení své vlády. Docházím k závěru, že situace kolem pana Babiše už je neúnosná, neudržitelná, podobně, jako jsem něco podobného cítil někdy na konci léta, v srpnu, v září, v roce 1989, kdy už si vrabci na střeše cvrlikali, že se musí nutně něco stát, něco zlomit, něco skončit, jinak nebude dobře.

Naše země, její zákonodárný aparát je doslova paralyzovaný vším tím děním kolem pana Babiše. Místo toho, aby se v parlamentu, v senátu, nebo i na vládě, řešily věci každodenní potřeby, které tak pálí občany naší země, tak se dokola řeší jen jedno jediné – pan Babiš.

Pokud něco, nebo někdo, takovým způsobem strhává na sebe pozornost, čas, energii a prostředky, které by mohly, a hlavně měly být využívány někde jinde, někde, kde je to mnohem více potřeba pro celek, pak to něco, někdo, musí skončit, odejít, být odejit.

Bez takové katarze nelze udělat další krok dopředu, protože se vše točí jen na jednom místě, v bludném kruhu.

Protože jsem došel k názoru, že by bylo třeba situaci kolem pana Babiše rozseknout tím způsobem, že by měl jako premiér naší země skončit, proto v těchto dnech píšu tak, jak píšu.

Berte, nebo nechte být…

.