Proč se prát, stačí lhát...

Musím myslet na jednoho muže, kterému dnes hodně lidí nemůže přijít na jméno. Musím myslet na našeho pana presidenta, pana Václava Klause.

Evropa je stará dáma a její děti jsou odjakživa tu zlobivé, tu hašteřivé, tu slabé a tu silné. Odjakživa, co svět světem stojí, ti silnější válcují ty slabší. Soucit a lítost nemá ve světě co dělat, to je jen výmysl a v podstatě nástroj těch chytrých, kteří umí v sametové rukavičce dát krásně přes držku a ještě k tomu to navlíknou tak, že ten s oteklou tváří děkuje, že ji směl nastavit.

My, jako národ jsme byli vyzváni, abychom ji nastavili už mockrát. Plácali nás po ní už Avaři, Němci, Švédi, Francouzi to skrze Napoleona také zkoušeli, Rakušáci, zase Němci, Rusové a pak přišel nějaký ,,samet".

Národ pookřál, nadechl se zplna hrdla svobody, tedy lépe řečeno mu bylo nalháváno, že to, co do sebe vtahuje, je svoboda. S jistou závistí jsme se dívali za naše hranice a to na druhou stranu, než nám bylo nuceno se minulých čtyřicet let dívat. Protože to byla dlouhá doba a nás z ní tak nějak už bolelo za krkem, tak jsme si nevšimli, že začínáme být pomalu, ale jistě nuceni se dívat zase povinně tam, kde slunce zapadá. Obdivovali jsme naše nové přátele a záviděli jsme jim jejich partu, která se tak nějak jako by nechtěla otevřít nám - chudým příbuzným...

Potom nás pustili do jedné klubovny té party a my jsme se tetelili blahem, že od té chvíle už nám nehrozí napadení ze strany donedávna velkého bratra z východní země a to proto, že by naši noví bratři přišli a dali tomu velkému medvědovi po hubě.

Návnada seděla, následoval zásek a my jsme se už třepali jako ta ryba na udici. Potom nám řekli, že když už jsme v NATO, tak když se budeme snažit ještě o něco víc, že nás pustí i do té další klubovny, kde se tak krásně dají hrát společenské hry, vyhrávat balíky dotací a být na jedné ,,lodi" se všemi ostatními.

Co na tom, že si většina z nás neuvědomila, že až na té lodi budeme, že tak možná v podpalubí a jako topiči. Co na tom, že to, co se nepodařilo oněm velkým ,,bratrům", oněm pruským kaprálům a francouzským kohoutům v minulosti a se šavlí v ruce, že se jim podařilo s perem a tak trochu se lží. Co na tom, že nakonec u nás stejně bude platit jiná měna, než naše koruna, čemuž jsme se tak strašně bránili (nebránili) už v protektorátu za Druhé světové války.

Co na tom, že se bude jinde a od jiných stolů rozhodovat o tom, co zasejeme u nás na svých polích. O tom, co budeme smět vyrobit svýma rukama  a že za nás bude někdo rozhodovat věci, o kterých jsme chtěli po ,,zvonění klíči" rozhodovat sami a svobodně.  Tak snadno a zaslepeně jsme se vzdali toho, po čem jsme tolik dlouhých let toužili. Jak snadno nám bylo vsugerováno, že to, co chtějí jiné a větší národy Evropy je tím, co chceme i my. Jak snadno jsme uvěřili, že to bude i pro nás výhodné.

Podle mě to bylo nevyhnutelné. Kolo dějin se prostě točí nezadržitelně a někdo někde pochopil, že s perem v ruce se dá dosáhnout mnohem větších vítězství, než s mečem.  

Vlastně je to pokrok, ne že ne. Tam, kde by dříve tekly potoky krve se dnes přelévají vlny peněz. Co na tom, že nám byl nasazený chomout, vždyť je tak voňavý a tak krásně nám sluší v zrcadle Evropského společenství.

Ale nebojte se Vy, kdož cítíte, že to není ani pro nás, ani pro paní Evropu to nejlepší řešení. Nic netrvá věčně a i ten Tyranosaurus Rex si jistě kdysi nepomyslel, že ho zahubí jedna nevýznamná kometka. I ta Římská říše trvala dlouho, ale kde je jí dneska konec.

Je jen otázkou času, kdy celý tenhle ,,Evropský zázrak" půjde do kytek a je jen otázkou, kdy to bude a kolik to bude naše potomky stát. Já osobně doufám, že se toho nedožiju. Myslím, že ten kotrmelec bude hodně bolet, ale to přeci dnes nikoho nezajímá.

My jsme dnes teprve na okraji žíněnky a těšíme se, jak se zapojíme do kotrmelcování. Ani ještě nevíme, že už nám pomalu, ale jistě zase otéká tvář od facek.

Sáhněte si na ní zase 17. listopadu, až si vzpomenete, jak jste kdysi chtěli být svobodní. Potom si zkuste vzpomenout na jednoho muže, který sedí na Pražském hradě a snažil se pro Vás udělat víc, než jste zatím ochotní jemu i sami sobě přiznat...

Hezký den.