Proč se bojíme islámu?

Každý z nás je jiný, ale myslím si, že existuje určitá „šablona“, proč tomu tak je a je jedno, ve které evropské zemi žijete…  

Na strachu z islámu já osobně nevidím nic špatného. Ten strach je zcela racionální a nelze ho podle mě natřít černou barvou s nápisem – zbytečnost, primitivita, náboženská nesnášenlivost.

Naše evropská kultura prošla za posledních několik stovek let určitým vývojem, ve kterém sehrála podstatnou roli i křesťanská víra. Je hloupost zastírat, že církev, teď mám na mysli hlavně tu katolickou, nemá na svědomí spoustu chyb. Všichni víme o roli inkvizice i o tom, že právě církvi vyhovoval stav nevzdělanosti obyvatel, kteří tak byli lépe tvární.

Moje kolegyně, blogerka Karíma Sadio, často v polemikách o islámu argumentuje tím, že „naše“ civilizace, za bohatého přispění právě kříže a Ježíše na něm, svou expanzní politikou může za spoustu krveprolití a špatností, kterých se evropští kolonizátoři dopouštěli ve jménu víry všude možně po světě. To je sice pravda, kterou nikdo nezastírá, ale já navíc z jejích argumentů cítím informaci, že nám, Evropanům, má okolní svět za příkoří z minulosti stále co vracet…

S tím kategoricky nesouhlasím.

Nemůžeme se přeci dnes ohlížet tak hluboko do minulosti a omlouvat špatné skutky dnešní doby tím, že „my“ jsme snad k tomu zadali kdysi dávno příčinu.

Kdybychom totiž přistoupili na takovou hru, jak moc by musely dnešní státy západní Evropy nenávidět všechny potomky severských národů, kdyby v každém z nich byl viděn dobyvačný Viking?

Kolik nenávisti by se muselo snést na hlavy dnešních Italů, potomků velikého Říma, který kdysi tvrdou rukou ovládal většinu Evropy?

Co by asi dnes cítili Židé, když spatří dnešního obyvatele Španělska? Když by si vzpomněli na edikt Isabelly Kastilské a jejího muže, Ferdinanda Aragonského, kterým vyhnali všechny Židy a ty, kteří zůstali a konvertovali, stejně pronásledovali? Vždyť po různě zinscenovaných procesech, ve kterých hrála hlavní roli Svatá inkvizice, zřízená právě těmito panovníky, se pořádaly na náměstích všech větších španělských měst velkolepé autodafé, po nichž byli odsouzení Židé ihned upalováni.

Pronásledují snad dnešní Židé dnešní obyvatele Španělska…?

Takhle se přeci nedá argumentovat, za takovou, v podstatě dávnou, minulostí se prostě musí udělat tlustá čára. Je třeba se z ní poučit, to ano a dále vývojem zajistit, aby se už něco podobného v naší kultuře nemohlo opakovat.

Podle mě to evropská společnost a hlavně katolická církev (nechme teď stranou židovskou víru) dokázala.

Naší předkové museli vynaložit obrovské úsilí a přinést mnoho osobních obětí pro to, abychom my dnes měli například vzdělané a sebevědomé ženy.

Aby věda a výzkum společně táhly kupředu technický pokrok bez toho, aby se lidé, kteří se na tomto procesu podílejí, museli obávat toho, jestli svými objevy náhodou nepoboří nějaký náboženský mýtus, za což by je v minulosti bez pochyby čekala krutá smrt.

Naše společnost ušla veliký kus cesty a jen těžko si lze dnes představit, že by na našich kopcích opět stály popraviště a o osudech lidských bytostí by rozhodovala nějaká náboženská dogmata.

A teď se vrátím k islámu.

Myslím si, že lidé v Evropě se na něm bojí toho, že islám odmítá sebereflexi a uvědomění si, že v dnešní době prostě už nelze slepě a doslovně vycházet z myšlenek, které před mnoha staletími našly své místo v Koránu.

Lidé žijící v islámu jako by zůstali názorově a v pohledu na svět v době, kdy jejich učení vznikalo. Ano, tehdy to byla krutá doba a lidský život měl tehdy v obecném pohledu daleko menší cenu, než vidíme my v Evropě dnes.

V Evropě už se dávno neupaluje za názor. V Evropě a potažmo v křesťanské kultuře, by se nemohlo stát, že by ten, kdo namaluje nějakou vousatou tvář, o níž bude tvrdit, že má zobrazovat jakéhokoliv svatého a do níž zakomponuje obrázek bomby, aby takový člověk byl odsouzený církevní autoritou k smrti a musel se skoro bát vyjít na ulici, aby na něm nebyl rozsudek vykonaný jakýmkoliv věřícím.

Pokud dojde v Evropě k něčemu podobnému, k čem došlo v nedávné minulosti například v bývalé Jugoslávii, tak je to evropským myšlením odsouzeno. To dává obyvatelům Evropy určitou jistotu, že se naše společnost, chcete – li kultura, stále vyvíjí a to k lepšímu. Jistotu, že se takové excesy nebudou v „našem“ světě tolerovat.

Jakou jistotu ale má takový obyvatel Paříže, Londýna, nebo Prahy, když ví, že v zemích, odkud se do Evropy stěhují migranti a s nimi jejich islámská víra, platí stále stejná pravidla, jaká zde platila před staletími?

Copak lze nemít strach z někoho, kdo přináší ve své mysli do Evropy návyky, které už v našem světě, a hlavně v našem „čase“, prostě nemají místo…?

To není o nějaké rasové, nebo náboženské nesnášenlivosti, to je o tom, že se Evropa nechce vracet tam, odkud ji vyplavily potoky zbytečně prolité krve.

Islámský svět sice rád přebírá některé vymoženosti a vynálezy západního, chcete – li křesťanského světa, ale v otázkách tolerance k lidem jiné víry, nebo k lidem bez víry (co si budeme namlouvat, kolik z nás chodí snad pravidelně do kostela na mše a opravdu věří v Boha…?) zůstal islám hluboko na úrovni středověku.

A Evropa se prostě do středověku vracet nechce.

A o tom to je…