Proč a jaké mohou mít někteří lidé problémy s kojením na veřejnosti…

Je to tak a ne jinak. Dneškem lomcují ženská ňadra, bradavky na nich a mléko z nich tekoucí. Pro někoho bude dnešní den příjemný, pro někoho méně…

.

Na protest proti zásahu jednoho sekuriťáka v jedné nejmenované bance, který vykazoval kojící matku z prostor banky, pořádá dnes skupina jiných kojících matek prsní protest v podobě vystrčených prsou ve všech pobočkách oné nejmenované banky.

Tento pseudoproblém tak trochu rozděluje společnost na odpůrce a příznivce kojení na veřejnosti. Osobně ten protest moc nechápu, mám za to, že se banka k celému incidentu postavila čelem, nechyběla omluva oné prý ponížené matce, i informace pro další případné zájemkyně o kojení v bankovních prostorách, jak že mají postupovat a že jim bankovní zaměstnanci pomohou najít klidné místo, kde budou moci své dítě v soukromí nakojit.

Kojení a soukromí…

Víte, nevím, jak kdo, ale já osobně mám tento akt nastavený jako hodně intimní věc. Stejně tak, jako nemusím mít nikoho cizího v dohledu, když konám činnost s početím nového života spojenou, nebo když se oddávám vyměšování, stejně tak mám kojení zařazené jako věc – ano, normální a přirozenou, u které přesto nemusí být nikdo, koho se to přímo netýká.

Je zajímavé, že většina žen, když zjistí, že jí třeba na koupališti nějaký muž očumuje její ňadra v případně odchlíplé podprsence, silně znervózní a řada z nich takovou situaci vyřeší hodně rázně. Může se stát, že případný slídil v místech hájených skončí i v rukách policie, dnes už je možné v tomto směru téměř vše.

Pak ale přijde otázka kojení na veřejnosti a najednou – simsala bim – najednou je ňadro, bradavka a potřeba intimity pryč.

Nepřijde Vám to trochu paradoxní…?

Mám dvě děti, obě holky byly nějaký čas kojené. Vždycky, když jsem svou ženu (první i druhou) při kojení sledoval, cítil jsem něco, jako posvátnou úctu. Přišlo mi to celé, jako tak trochu zázrak, že zatímco já, abych se nasytil, potřebuju ledničku, to maličké dítě potřebuje k nasycení svou matkou, mou ženu, její tělo. Celý ten proces mně osobně přišel vždy jako nejintimnější věc, jakou si lze jen představit. Pokládal jsem si za čest, že já – otec a manžel, mám to výsostné právo sdílet s těmi dvěma, s mou ženou a s naším dítětem, ty chvíle rodinného intimna. V tu chvíli bych vynesl v zubech každého, tedy asi hlavně každého muže, který by takovou intimní chvíli v našem společném životě narušoval svou přítomností, o jeho případných pohledech na ňadro mé ženy ani nemluvě.

Osobně si myslím, že problém není nastavený tak, že je ausgerechnet potřebné přesvědčovat ostatní lidi, že kojení JE normální. To snad ani nikdo při smyslech nemůže rozporovat. O tom totiž otázka vůbec nepanuje.

Otázka panuje o tom, jestli je „normální“, když se to dělá veřejně. Osobně si myslím, že veřejně kojící ženy se tak trochu ochuzují o to „posvátno“, které by mohly v kojení nalézt, protože ano, je to normální, ale je to … zázračné.

A nyní k otázce, proč některým lidem vadí, když před nimi cizí žena veřejně kojí dítě. Zamyslel jsem se nad tím z pohledu muže, ženský pocit neznám, nemohu znát. Jako muž ale naprosto přesně vím, že když se přede mě posadí žena, která najednou odhalí své ňadro, znervózním a budu díky jejímu konání cítit rozpaky.

 Jako zdravého muže, který má rád ženy, navíc „horňáka“, mě totiž odhalené ňadro cizí ženy, a hlavně bradavka na něm, budou přitahovat, jako magnet. Ač se budu sebevíce snažit, můj pohled se bude stále chtít stáčet k onomu místo, které dětské rty sotva zakryjí. Budu se cítit velice nepříjemně, vlastně se budu v duchu stydět za svůj vlastní rozmnožovací pud, budu si nadávat, že jsem snad nějaký úchyl, co očumuje ženy.

Budu se cítit velice, ale velice nepříjemně.

Když uvidím nahé ňadro, nebo obě, někde na nudapláži, tak k tomu budu přistupovat diametrálně jinak – budu si v duchu říkat, že když je žena odhalila, ví, že bude očumována, počítá s tím, a tak se nemám za co stydět, když se kouknu.

U sledování kojení cizí ženou k tomu ale přibude právě ona posvátná aura zázraku přírody a já se budu cítit jako narušitel, jako sprostý narušitel, budu se cítit trapně díky situaci, do které mě dostala cizí žena.

Budu stokrát vědět, že sleduji něco přirozeného, ale stejně mi bude trapně.

Možná, že podobný pocit mají ženy, když sledují někde na okraji křoví cizího muže, který tam močí. I on dělá něco, co je lidskému tělu naprosto přirozené, přesto si asi leckterá žena řekne, proč proboha do toho roští nezalezl hlouběji…

A o tom to možná je…

.