A víte Vladimíre, že jsem tohle, po tom, co si do vás pan Hodina minule rýpnul, tak trochu tušil...že to nenecháte jen tak? 

Nemá to snad něco společného s jednotkou času?:)

Podobnost s jednotkou času je čistě nenáhodná...

No ja nevim, propujcovat svuj blog nejake zivotem zhrzene zene.

Vladimíre, vás něco trápí!

Jak jste na to přišel?

Znám něco podobného. Brali se hodně mladí, narodil se jim chlapec a teprve později žena zjistila, ze manžel je pro prakticky život nepoužitelný. Rozvedli se a nový manžel s chlapcem lyžuje, jezdí na kole, chodí s nim na fotbal. Kdykoliv si chtěl biologický otec přijít pro syna, ten plakal, zavíral se na záchodě a později utíkal z domu. Prostě nového manžela své mámy začal považovat za tátu, protože měl vlastnosti, které od otce očekává každý kluk a měl ho rád, což bylo evidentně oboustranné. Nový "otec" požádal o adopci a biologický o střídavou péči, což odůvodnil, že chce pro chlapce to nejlepší.

P.S. Naštěstí osvícená soudkyně, na doporučení psychologa, střídavou péči zamítla a upravila styk tak, že se může biologický otec stýkat se svým synem jen za přítomnosti matky. Zde rozum a zájem dítěte zvítězily, ale mnohdy to tak není....bohužel. Můj názor: Střídavá péče je nesmysl, který dělá z dětí neukotvené bytosti bez přirozeného pocitu jednoho domova, a tak neví kam patří.

O Vaší poslední větě si myslím, že by se měla do kamene tesat a některým lidem o hlavu mlátit...