Politika očima ,,obyčejného" člověka...

Já to klidně přiznám. Jsem obyčejný člověk. Nemám mocenské ambice, je mi fuk, kolik obilí se denně kde sklidí a kolik dolarů stojí barel ropy. Já žiju svůj život…  

Nestačím se divit, kolik lidí, obzvláště nyní před volbami, špekuluje veřejně nad tím, kdo by nám měl dělat náčelníka a koho by měl mít okolo sebe v radě starších. Se vší vážností se rozebírají sliby, o kterých přeci každý ,,obyčejný“ člověk musí vědět, že mají kratší život, než má jepice.

Vždyť jde v podstatě jen o jedno.

Komu a jak moc se povede přesvědčit lidi, aby ho měli rádi. O to, kdo umí nejlépe mluvit (ne diskutovat, ale MLUVIT).

Politika se podobá ledovcům. Větší část se jí ukrývá pod hladinou. Vlastně je jedno a nezáleží na tom, jak dobrý je ten, kdo se uchází o hlasy voličů. Nezáleží na tom, co si myslí, ani jestli je čestný člověk, ale důležité je, jaký lidem nabídne program. A o tom je právě politika.

Politikaření, chcete li – státnictví, se skládá asi tak z deseti procent dobrých nápadů a z devadesáti procent podpory, kterou si ten který filuta dokáže urvat pro svůj program. Paměť je mrcha vykutálená a ráda se ztrácí. Proč by proboha někdo, kdo se začíná prát o nějaký úřad, měl mít v úmyslu dělat něco, čím by sám sebe vyčerpával a zveleboval něco, co by bylo ku prospěchu hlavně jiným? Vždyť to přeci nedává logiku.

Politika rovná se – MOC. Kdo má moc, určuje po dobu jejího trvání směr pohybu plodů (prostě peněz) tam, kde je to pro toho mocného nejvýhodnější.

Ve volbách vůbec nejde o to, jestli vyhrají modří, nebo oranžoví, ale o to, která parta si rozebere moc a vliv na své okolí. Ideály a velké myšlenky do toho netahejte, ONI na ně také kašlou. Jedni pomlouvají druhé, tahají ze skříní kostlivce za kostlivcem a to všechno jen proto, protože si říkají, že na čí straně bude těch smradlavých kostí víc, ta bude mít po následující období k žrádlu jen to zkažené maso. Které straně se povede těch kostí naházet víc na ty druhé, ta bude papat ze stříbrných podnosů voňavé uzené úhoře.

Kdyby JIM ( a je jedno, jestli jsou modří, oranžoví, nebo fialoví) šlo skutečně o blaho naší země, tak by se nezabývali pitomostmi a žabomyšími válkami. Snažili by se najít skutečnou cestu a dohodu, která by byla jasně znatelná, jako vedoucí do lepší budoucnosti naší země a každého z nás. A to společně a ne jako psi, co si jen umí jít po krku.

Má snad někdo z Vás pocit, že to, co se děje při jednáních v parlamentu ( o Senátu raději ani nemluvím…) je čímsi smysluplným? Ty obstrukce, ta jednání, při jejichž sledování si „obyčejný“ člověk zákonitě položí otázku – jsem blbej já, nebo ONI…?!

Kdo netuší, o čem je řeč, ať si někdy v noci pustí v televizi záznam z jednání Sněmovny. Doporučuji si k sobě postavit kýbl (až se Vám bude chtít zvracet) a něco, s čím budete moci třísknout, až pochopíte, že nemáte šanci pochopit nic…

Cesta ven neexistuje.

Tak to chodí co svět světem stojí. Od chvíle, kdy v pravěku chlupatej a smradlavej chlap zahodil ohlodanou kost, postavil se a zařval, že teď bude po jeho, to tak chodí.

Na nás, „obyčejných“ lidech je, abychom občas tomu smradlavýmu chlápkovi připomněli, že smrdí stejně jako my, tak ať si moc nevyskakuje…