Plán USA na vojenský zásah proti KLDR…

Jak to tak vypadá, politici a vojenští experti z USA už se ani nesnaží tajit skutečnost, že vojenský zásah proti Severní Koreji leží na stole. Svět je zase o pořádný skok blíže ke katastrofě…

.

Celý svět bude asi s napětím sledovat výsledky schůzky amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho čínského protějšku Si Ťin-pchinga, na které se bude Trump snažit dotlačit Čínu k účinnějším opatřením stran politického a ekonomického tlaku na severokorejský režim. Plánem je, donutit KLDR aby odstoupila od dalšího jaderného programu.

Já osobně si neumím představit žádnou možnost, jak toho tlustého igráčka z dynastie Kimů donutit, aby poslechl. Stejně tak si nedokážu představit kladný postoj Číny k americkým návrhům, protože pokud by se Čína podvolila tlaku USA, znamenalo by to její ustoupení z pozice nejsilnějšího hráče v regionu. Čína podle mého názoru rozhodně není v pozici, aby musela poslouchat pískání amerických politiků, jde o silného a v kramflecích pevného partnera, který třeba i díky bankovnímu vlivu na ekonomiku USA rozhodně není tím, kdo by měl poslouchat rozkazy se sklopenýma ušima.

Tím nemíním, že myšlenka na zvýšení politického a ekonomického tlaku na KLDR je v zásadě hloupá, naopak, je asi tím jediným možným řešením, otázka ale je, zda budou jak Trump, tak Si Ťin-pching ochotní jeden druhému v ledasčem ustoupit. A bez ústupků z obou stran k dohodě nedojde.

S KLDR je ta potíž, že tato země, na rozdíl do jiných minulých cílů vojenského zájmu USA, skutečně disponuje jadernými zbraněmi. Je v podstatě úplně jedno, že tyto zbraně jistě nejsou na stejné vysoké technologické úrovni, jako jsou jaderné zbraně USA. Činy, nebo třeba Ruska, stále jde o jaderné zbraně, které dokážou zničit vše živé na obrovském území a smrt v jejich radioaktivitě ukrytá přetrvává po desítky až stovky let.

Od druhé světové války bylo jen několik okamžiků, kdy stál svět na pokraji jaderné katastrofy, nyní, díky nevypočitatelnosti severokorejského diktátora a jeho zfanatizovaných generálů stojí jednou nohou už za hranicí.

Uvažování Korejců je na hony vzdálené uvažování evropských, nebo amerických politiků, takový do kouta zahnaný korejský diktátor nebude chtít ztratit tvář před svým vlastním národem a nebude váhat ani vteřinu, zda ten svůj národ uvrhne do naprosté destrukce.

Konec konců, korejský lid to odskáče v každém případě, ať to nakonec dopadne tak, že budou na zemi uvaleny ještě tvrdší ekonomické sankce, nebo zda na ni budou dopadat americké bomby a rakety.

Ne, nemyslím si, že by byl pro USA veliký problém tuto zemi zdecimovat a zasáhnout přesně ty cíle, které skrývají jaderné hlavice, stejně jako technologická zařízení nutná pro jejich výrobu. Otázkou je, co se díky tomu stane. Bojím se toho, že takový postup povede k otevření Pandořiny skříňky, která byla zavřená od konce Druhé světové války. Bojím se toho, že v případě vojenského zákroku proti KLDR nebudou všechny cíle zničeny dostatečně rychle a bude stačit jedno jediné raketové silo, které splní svůj úkol a dojde k jaderné explozi.

Těžko říci, jestli je na vině přístup a-la hrr, který razí v současnosti nový americký prezident Trump, který sice sliboval, jak zaměří svoje síly na domácí, americké problémy, místo toho chce s klackem v ruce postavit Severní Koreu do latě, nebo zda jsou na vině dřívější vlády jak v USA, tak v jiných světových velmocích, které dopustily, že se mohla Severní Korea vůbec k jaderným zbraním dostat. Trochu mi to přijde, jako by si tyto minulé vlády pěstovaly tento tehdy budoucí problém, aby bylo v budoucnu možno někam nasypat zbraně s končící expirační dobou.

A jak to vypadá, asi to brzy přijde.

Vzhledem k tomu, že od Druhé světové války USA v podstatě nevyhrály jediný vojenský konflikt, když nepočítám Grenadu, tak mám dost orosené čelo. Kam se nasáčkovaly, tam způsobily chaos, sem tam, sejmuly nějakého toho diktátora, viz Saddám Husajn, ale nakonec to dopadlo tak, že to v oněch cílových zemích jejich zájmu vypadá jako někde, kde vládne anarchie a bezvládí.

Opravdu si američtí vojenští experti myslí, že vrátit se do Severní Koreje, tam, kde už jednou dostali přes prsty, je dobrým nápadem?

Celá situace zas a znovu potvrzuje staré dobré a pravdivé rčení, že prevence je mnohem lepší, než následné hašení požáru.

A sirky nemá v ruce ani nabubřelý Trump, ani čínský lišák Si Ťin-pching, ale šílenec Kim.

Fakt mají hasiči v cisternách dost vody…?

.