Paroubek rezignoval a mně z toho chcípla skalára…

Sedím si tak v křesle, poslouchám rádio a slyším pana Paroubka, jak se loučí. V ten okamžik podniká skalára v mém akváriu poslední přemet a je po ní. Přemýšlím, co bych dělal, kdybych tu jejich provázanost znal dříve…

Fakt nelžu, jen řekl, že končí, skončil i život jedné ze dvou největších rybiček v mém akváriu. Tak si říkám, že kdyby mně byla známa souvislost jejího života s předsednickým postem ČSSD, jestli bych jí nezkusil klepnout sám a už před nějakým časem.

No, určitě by to prospělo celkovému politickému klimatu v naší zemi. Minimálně ve chvíli, kdy byl vyštípán Mirek Topolánek, bych ji bacil. Pak by možná vypadaly volby ještě zajímavěji, než tomu bylo takto.

Sám za sebe ale musím uznat, že ten projev p. Paroubka na tiskové konferenci, v němž oznámil svou rezignaci, byl pro mě ten z „kulerostoucích“. Pan Paroubek asi vyrazil dech nejednomu ze svých rivalů, protože ten jeho poslední krok asi čekal málokdo. Všichni spíše čekali silný projev, možná trochu více emocí než jsme zvyklí od p. Paroubka slyšet ve „všední dny“, ale asi opravdu málokdo čekal ten klid a „kule“, které najednou zdánlivě p. Paroubkovi narostly.

Alespoň já to mám tak, že když někdo řekne, že děkuje, ale že odchází, tak u mě vyroste.

Potom jsem se ale zamyslel a říkal jsem si, co za tím může sakra být? Ať je p. Paroubek jaký chce, nikdo mu nemůže upřít vnitřní sílu a agilitu bulteriéra. Proč najednou tenhle vývoj?

A pak mi to došlo.

Jedna skalára mi chcípla a to znamená, že v akváriu, krom nějakých drobných rybek, zůstane už jen jedna.

President může být také jen jeden…

Presidentem se asi jen těžko může stát někdo, kdo by byl ve chvíli volby předsedou strany…

Jak daleko jsou prezidentské volby? Nejsou náhodou přesně tak daleko, aby ten, kdo se dnes loučí, mohl doufat, že bude mít šanci v nich uspět?

Dnes, se možná z kroku p. Paroubka raduje hodně lidí.

Otázkou je, jestli se budou radovat i tehdy, až se třeba ukáže, že se možná tak moc nemýlím…