Pan Okamura je vlastně užitečný…

Umím si představit, jak po přečtení mého nadpisu mnozí zbystřili. Možná ale zklamu, moje myšlenka je trochu vícevrstvá, než se možná z toho nadpisu může zdát…

.

Pan Okamura včera svolal na pražské Václavské náměstí své příznivce, a aniž by o to stál, zrovna tak tam svolal i své odpůrce. V obou táborech se našlo mnoho typů účastníků, od náhodně zvědavých kolemjdoucích, přes cíleně zvědavé, až po fanatické vyznavače pravdy.

Někdy svojí vlastní, někdy cizí.

Z mého pohledu je špatně každý extrém, jak ten jásající, tak ten pískající, jak ten bučící, tak ten hajlující. Je třeba si ale uvědomit, že lidi budou stále různí. Někteří bohužel i rozumu mdlejšího, snadněji ovladatelnějšího. Vždy tady budou lidé, kteří budou slyšet na laciná hesla, na slova bez hloubky zamyšlení.

Všichni, kteří tací nejsou, by měli být vlastně panu Okamurovi vděční, že spoustu podobných lidí, lidí, kteří se snad i bojí používat vlastní rozum a instinkty, a proto svěřují odpovědnost za svá rozhodnutí a svou budoucnost obchodníkům s deštěm, přitahuje, jako magnet.

Je dobré vědět, z čeho všeho se společnost skládá. Je dobré mít na zřeteli i skupiny lidí, kteří mají v hlavách nastavená pravidla hry způsobem, který aktivuje hajlující ruka, nebo nevůle hledat reálnou cestu bez populistických slepých uliček, které sice na první pohled vypadají lákavě, ale vždy končí hlubokým příkopem, na jehož dně je hnijící sediment.

Je třeba si uvědomit, že typ lidí, kteří dnes slepě naslouchají právě třeba panu Okamurovi, by tady byly stejně, ať už by na svých ramenou nosily Okamuru, Pepu Vošáhlíka, nebo kohokoliv jiného.

Ti lidé patří do společnosti a my ostatní, kteří se tak nějak řadíme jinam, to musíme vzít na vědomí. Pan Okamura je užitečný už tím, že ukazuje právě na existenci lidí s určitým extrémním názorem. A to na lidi jak z jeho věrných, tak na lidi z druhé strany barikády, kteří mnohdy také nejdou pro extrémní názor daleko.

To samé, tedy užitečnost pana Okamury, platí i pro politiky ostatních stran a uskupení. Už svou existencí a schopností oslovit určitou skupinu lidí, představuje pan Okamura pro ostatní politiky jakýsi vykřičník, který je nutný pro obezřetnost.

Otázka samozřejmě je, jestli je takový vykřičník správě vnímán a jestli vede k tomu, aby politici zbytečně nenechávali některá témata napospas právě panu Okamurovi, který, pokud mu je ostatní strany přenechají na stříbrném podnose, okamžitě toho využije a tím, že o nich začne nahlas křičet, bude rázem budit dojem, že je to jen on jediný, kdo se zajímá o problémy „obyčejných“ lidí.

A „obyčejní“ lidé na to budou slyšet, „obyčejní“ lidé jsou solí země a vyhrávají volby.

Jak se říká, všechno zlé je i k něčemu dobré. A je dobré vědět, vnímat a počítat s tím, že tady pan Okamura je…

.