Pan Kocáb a Nobelova cena za mír? Já říkám ANO!!!

Asi se budu muset poohlédnout po podpisových listinách, které se o tento záslužný počin zaslouží. I vy byste ho měli nominovat…  

Kdo jiný je tak veliký, že jeho sláva hvězd se dotýká? Byl to přeci on sám, kdo dokázal to, co se nepovedlo ani vládám nejmocnějších zemí světa, totiž dostat z našeho území Rudou armádu.

Byl to on sám, kdo měl ten nejlepší úmysl s integrací určité skupiny lidí do většinové společnosti a myslel to tak upřímně, že odmítl i ubytování v místě, kde je problém nejpalčivější – jistě s ohledem na to, aby tu bytovou jednotku, kde by měl pobývat, mohl přenechat někomu, kdo ji potřebuje více – třeba někomu, kdo se vrátil z obohacujícího zájezdu po zámoří, kde už nebyli k sehnání pečení holubi.

Považte, jak by se jeho jméno vyjímalo na seznamu oceněných veličin, jako byla Matka Tereza, Andrej Dmitrijevič Sacharov,nebo Martin Luther King…

Když už se nám, Čechům, nepovedlo připoutat na sebe pozornost tak trochu ostudným předsednictvím EU a dalšími legráckami, na které by byl možná i Švejk krátký (ale určitě hrdý) , tak by se nám to snad konečně povedlo přes pana Kocába.

Už vidím ty pokleslé sanice světového mírového osazenstva, kdyby se nám povedlo pana Kocába udělat diplomovaným mírotvůrcem.

Také úplně vidím, tedy pardon, slyším, ten rozhovor, který by se mohl odehrát například mezi Washingtonem a Prahou…

„…Helou, Vuašku, tady Barack. Prosím tě, kdo je to ten Kocáb a proč ON?! To tam u vás nemáte někoho, komu by ta cena sedla lépe?“

„…ééhm, buď zdráv Baracku. No, to máš těžký. To víš, že tady je pár lidí, který by připadali více k úvahu, ale pochop, že Kocába máme jen jednoho…“

Teď jde ale o to, jestli se dostane telefonními linkami k panu Obamovi i to poslední slůvko, které se v Praze ozve – „naštěstí…“