Ono se to má tak, že mír prostě na povel nefunguje…

Mám na mysli incident, při kterém výprava sportovců z Libanonu nevpustila do jimi obsazeného autobusu výpravu izraelskou…

Bohužel, i když by asi většina lidí na Zemi chtěla, aby alespoň v době olympijských her na celém světě zavládl mír, ze samé podstaty lidské povahy to prostě možné není. Opakuju – bohužel.

Onen incident můžeme odsuzovat, můžeme si ukroutit hlavu nad chováním libanonských sportovců, můžeme jejich akt považovat za hrubě v rozporu s olympijskou myšlenkou, ale co nemůžeme, to je donutit někoho, aby na povel, když už ne miloval, tak alespoň respektoval svého nepřítele.

A ono se to má totiž skutečně tak, že Izrael a Libanon jsou spolu fakticky VE VÁLEČNÉM STAVU.

Proto dost dobře nechápu postup brazilských, nebo co já vím, jakých pořadatelů, kteří asi toužili spojit silou nakázané olympijské lásky oheň a vodu, což, jak asi každý rozumný člověk uzná, dost dobře nelze. Celému incident se dalo velice snadno předejít, protože se podle mého názoru dalo předpokládat, že k něčemu takovému může při podobném pokusu dojít.

Nemůžu si pomoci, ale jen totální negramot může rozhodnout, aby v jednom autobusu jeli sice sportovci, ale hlavně příslušníci dvou národů, které jsou spolu fakticky ve válečném stavu. To musel rozhodnout buď někdo, kdo nemá ponětí o zeměpise a dějepise, nebo nějaký zarputilý multikulturalista, co si myslí, že na povel všeobecné lásky tato nastane. Proč v zájmu jistoty nenaplánovali posadit Izraelce už na první dobrou k výpravě, jejíž země nemá s Izraelem tak vyhrocené vztahy?

Mám pocit, že se někdo hodně snažil, a buď mu to vyšlo, nebo naopak absolutně nevyšlo. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu na celou věc hledíme…

P.S. Možná by byl také zajímavý pohled v situaci, kdyby v onom autobusu seděli jako první Izraelci, a ke dveřím by se najednou přihnala výprava Libanonců. Nechci předjímat, nemám ani to nejmenší proti Izraelcům, naopak, ale není to zajímavá otázka...?