Novináři nám (už zase) někdy lžou…

Nevím jak Vám, ale mně už se párkrát stalo, že jsem si přečetl nějaký článek v novinách, nebo na webu a nakonec jsem zjistil, že je v něm pravda překroucená…

Vlastně se mi to poslední dobou stává dost často. Jedná se hlavně o články, které se zaobírají děním v zahraničí. Jde buď o špatné překlady, nebo o skutečné (neskutečné) nesmysly.

V minulém režimu nám v novinách lhali. Byli jsme na to zvyklí a věděli jsme, že to bylo dáno ideologií. Dnes nám lžou zase a asi proto, aby stoupl prodej, v případě internetových portálů čtenost reklam a tedy tím pádem v každém případě zisky.

Jako čtenář – konzument jsem na tom vlastně podobně, jako jsem byl v tom socialismu – nedostávají se ke mně pravdivé informace, a to je špatné.

Špatné je ale také to, že já osobně, jako bloger, z takových, kulantně řečeno – „nepřesných“, článků občas vycházím při psaní svých blogů a docela si tím, že důvěřuji takovým zprávám – nabíhám na vidle.

Je mi potom jako autorovi vyčítáno, že když na nějakou záležitost reaguju svým článkem, že píšu nesmysly a proč jsem si skutečný stav věcí neověřil někde jinde, kde se o tom všem píše pravdivě…

Jenže kde – „jinde“…?

Komu lze dnes důvěřovat? Kde si mají například ověřovat fakta lidé, co nejsou zběhlí v cizích jazycích? Nebudu lhát – i já patřím mezi lidi, co nejsou příliš dobře jazykově vybavení a moje angličtina zdaleka nestačí na všechny drobné detaily, které jsou ale v konečném důsledku pro význam článku důležité.

To je opravdu nutné, aby si člověk kvůli každému prdu, o kterém se u nás dočte, vyčlenil půl dne na to, aby googlil, listoval a pídil se po pravdě, kterou by měl ale (podle mého názoru) zjistit už z toho prvního článku, který četl…?!

Na druhou stranu musím podotknout, že ani zahraniční zpravodajské agentury nejsou „svaté“. Dobře si vzpomínám například na situaci, kdy naší republiku reportéři ze CNN označili za Švýcarsko. To je jen příklad, jistě by se našlo více „omylů“, kterých se dopouštějí i renomované zpravodajské agentury.

Vraťme se ale k problému českých profesionálních novinářů.

Je paradoxním pravidlem, že ač třeba laici v oboru, mnohdy mají čtenáři – diskutéři, kteří žijí v zahraničí, daleko přesnější informace o určitých skutečnostech, než naši profesionální novináři. Ti by ale přeci měli mít přímé vazby na zahraniční dopisovatele svých agentur a celou žurnalistickou „síť“, která by jim měla být k dispozici. Z těchto zdrojů by se k nám měly dostávat pravdivé, kvalitní a objektivní informace.

Jenže něco se zmrší při překladu, něco si přetočí k obrazu svému novinář, který onu informaci zpracovává a na světě je paskvil, který když na našich portálech čte někdo „z venku“, kdo je přímo tam, odkud by měla zpráva být, tak neví, jestli se má smát, nebo brečet.

I já osobně jsem se už dopustil hezké řádky omylů při reakcích na články našich ,,profíků". Jako příklad uvádím článek (který se náhodou týká dění u nás, přímo v Praze), ve kterém naši čeští novináři psali o umístění sochy Michaela Jacksona na Letné. V titulku článku, který mě nadzvedl a donutil reagovat, stálo, že socha Michaela bude stát na Letné, na jednom z nejhezčích míst v Praze - na místě, které kdysi hyzdila socha Stalina a jeho ,,fronty na maso".

Abych byl přesný, stálo tam, že - božský Michael vystřídá na Letné Stalina...

Takhle doslova to v názvu článku a pak i v jeho významu znělo. Já napsal článek, kde jsem nad tím omdléval a pak jsem zjistil, že ,,někdo" po asi dvou - třech hodinách od uvedení mého článku ten název původního (tuším, že na Novinkách.cz) článku změnil aktualizací a i do článku přibyla zmínka o tom, že socha bude mít pouhé dva metry a bude stát někde schovaná v parku. Takže jsem byl za blbce já a nikoliv ten šoumen, který psal původní článek, na který jsem si tak hezky naběhl.

Takže i já si sypu popel na hlavu, ale není mi to moc platné. A tak nevím, o čem tedy člověk může psát bez obavy, že píše blbiny o bludech...

Pro mě z toho všeho plyne jedno ponaučení – musím si dávat skutečně veliký pozor na to, co a o čem píšu. Obávám se ale, že se mi nemusí dařit tohle moje předsevzetí vždy dodržet.

Člověk je tvor chybující, vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Většina z nás – blogerů, píše jen ve svém volném čase a až na výjimky (asi nemusím jmenovat…) nemá nikdo z nás nějakého svého „podrž tašku“, nebo „napiš projev“, který by psal za nás na plný úvazek a s téměř profesionálním „nátiskem“.

Byl bych rád, kdyby toto nebylo bráno jako výmluva, ale spíše jako zamyšlení nad skutečnostmi, které nás, blogery, mohou často zmást a zavést nesprávným směrem.

Dnešní rychlost informatiky je dvojsečnou zbraní. Hodně nám pomáhá, ale může nám i hodně uškodit. Tak jako s každou zbraní, je nutné, s tou rychlostí zacházet opatrně a s rozmyslem.

Osobně mě udivuje to, že tuto skutečnost zřejmě bere celá řada profesionálních novinářů na tak lehkou váhu.

U nás – blogerů, jde v případě zpracování chybných informací o ztrátu svého a čtenářova času, za kterou dostaneme „zaplaceno“ v diskusi tím, že tam dostaneme „za uši“. Ztratíme určitý kredit, který jsme třeba měli a který se u čtenářů strašně těžko získává zpět. Dá se s tím žít, ale člověka ta chyba mrzí a budiž jedinou útěchou, že jakožto neprofesionálové doufáme, že naše články nemohou snad napáchat nějaké opravdové zlo.

U článků a zpráv od profesionálních novinářů si takovým zlehčením už ale jistý nejsem.

Profesionálové, kteří uvedou chybné informace, nebo dokonce vědomě překroucené, se dopustí docela váženého profesního pochybení. U našich profesionálních novinářů, kteří se na svou dráhu připravovali i cíleným studiem, kteří nám už ale zase nezřídka doslova lžou, je podle mě to pochybení doslova fatální.

Už zase nás nutí žít v bludech a hledat pravdu jinde, přestože se nám jí mělo dostat už od nich. Už zase jsme z venku viděni jako stádečko tupých prosťáčků, kteří věří všemu, co se jim nakuká. Už zase musíme hledat informace jinde, tak, jako tomu bylo v době, kdy lidi v Benešově museli ladit Hlas Ameriky, nebo Svobodnou Evropu, aby se dozvěděli, co se skutečně dělo v Praze na Václaváku, když se tam demonstrovalo.

Co s tím nevím. Není asi vůle „střílet“ novinářské kachny, které se nám poslední dobou více než přemnožily a tak není ani vůle a snaha o to, aby se nemohly ani vylíhnout…

Hezký den.

P.S. - V žádném případě ale nemíním vztahovat fakt o nepřesných informacích na článek o vině Mašínovců. V tom mám jasno a tenhle můj dnešní článek se tohoto tématu netýká.

P.S. 2 - Jako ,,bonbónek" Vám nabízím něco, čemu může věřit snad jen blázen. Klikněte prosím - SEM