Nezlobte se na mě, pane ministře, ale to je na demisi…

Před pár dny jsem zde, na blogu, uvedl článek, kde jsem se tak trochu rozohnil nad informacemi, které vypustil do světa ministr zemědělství, pan Miroslav Toman (ČSSD)…

.

Lépe řečeno, jsem se rozohnil nad DEZINFORMACEMI, které pan ministr vypustil do světa, protože jsem jim věřil. Prostě jsem panu Tomanovi „sežral“ jeho tvrzení, která uvedl ve středu na jednání sněmovního zemědělského výboru. Pan ministr tam přišel s informacemi stran v současné době asi nejpropíranějšího „polského“ masa, a na to konto uvedl, že restaurace, které odebíraly v Praze hovězí z problematických polských jatek, je následně vydávaly za argentinské.

Doslova řekl toto, cituji – „… Chci vás ubezpečit, že maso nešlo do žádných low-costových restaurací, byly to luxusní restaurace, speciálně v Praze. Braly to restaurace, které pak vydávají polské maso za argentinské, aby mohly prodávat za 1000 korun porci“.- konec citace

Konkrétní být už dále nechtěl, už jen dodal, že ony „hříšné“ restaurace mají „asijské“ názvy, ale prý to nejsou restaurace čínské.

A já mu uvěřil…

Nevím jak pro koho, ale já osobně to mám nastavené tak, že osoba ministra, zvláště vzhledem k vyjádřeným informacím takového závažného typu, je, respektive byla pro mě, naprosto důvěryhodná, kdo už by proboha v tom či onom oboru měl být informovanější a fundovanější, než je ministr resortu…? Myslel jsem si…

No, zmýlil jsem se.

Zmatek jsem začal pociťovat ve chvíli, kdy ministr Toman označil jako jednu z hříšných restaurací, restauraci v Karlíně, už na první pohled „jasně“ s asijským názvem – U Moťáka. Jak se později ukázalo, přesně v ráži neblahého pocitu, který jsem v momentě označení této restaurace začal mít, úřady, které v dané restauraci prováděly kontrolu, nic takového, že by se tam ocitlo ono problematické polské maso, natož, aby ho vydávali za maso argentinské, nezjistily.

To ale nebylo vše, včera večer ve zprávách jsme se od těchto kompetentních orgánů dozvěděli, že ony při svých kontrolách NIKDE V PRAZE nenarazily ani jednou na to, co tvrdil na sněmovním výboru pan ministr Toman, ani v jedné z kontrolovaných provozoven prý nenarazily na podvod, že by tam vydávali maso z polských problematických jatek za maso z argentinských býčků!

Co z toho plyne?

No, nejsem žádný myslitel, školy nemám, ani tu blbou maturitu ne, ale když si dám jedna a jedna dohromady, jednoznačně mi vychází, že pan ministr Toman LHAL! On nejenom, že si bůh ví odkud vycucal obvinění sice nejmenovaných „asijských“ provozoven, ale on tyto své bludy vypustil i na veřejnost, čímž jednoznačně vypustil něco, jako poplašnou zprávu a pomluvu zároveň.

Osobně si nedokážu představit, kolik peněz za ty dva dny asi tratily restaurace, které by z hlediska spotřebitele a této ministerské blamáže, mohly padat v úvahu.

Jsem naprosto šokován diletantským a vrcholného politika nehodným jednáním pana ministra Tomana. Jak si vůbec mohl dovolit zveřejnit něco, co neměl, a ani podle všeho nemohl mít, ověřené od kompetentních úřadů?!

Pokládám takové selhání za naprosto klíčové a určující, že člověk, který se něčeho podobného dopustí, není naprosto důvěryhodný a z toho titulu je pro ministerský post ve vládě naprosto nevhodný a nepřijatelný.

Co nám namluví, zalže, jsem chtěl vlastně napsat, příště?

Druhá věc, která sice s osobou pana ministra Tomana až tak úzce nesouvisí, přesto je to v celé věci jakýmsi pojítkem, je fakt, jak dochází v Polsku k porušování podle normálních představ neporušitelného. Jak už nám zkušenosti z minulosti ukázaly, co se přístupu k pravidlům v Polsku týká, tak nám vychází, že polské produkty, rovná se problém.

Ať už šlo o posypovou sůl užívanou v potravinách, nebo další, v minulosti pod koberec zametená selhání stran používání zkaženého masa, masa ze zdechlých zvířat, do klobás a dalších produktů.

Z vlastní zkušenosti vím, že Poláci si moc s pravidly hlavy nelámou. S několika Poláky jsem kdysi pracoval, makali dobře, ale jen když byli střízliví, což bylo méně často, než by bylo třeba. Zrovna tak z vlastní zkušenosti vím, že potkat na silnici řidiče s polskou poznávací značkou, rovná se ve většině případů (ne ve všech, jeden pytel neexistuje ani na Poláky, samozřejmě… ) zvýšit ostražitost na stupeň maximální, protože řidiči ze zmiňované země jsou často totální, omlouvám se za výraz – „navšesráči“.

Polští politici se zapřísahají, že takové a podobné případy, jako byl ten se zpracováním masa z již uhynulých, nebo nemocných zvířat, je prý výjimkou a nelze prý podle tohoto případu posuzovat všechnu polskou produkci. No, to asi ne, ale není těch „náhod“ a výjimek v Polsku už nějak podezřele moc…?

Já osobně bych navrhoval ze strany nás, zákazníků – spotřebitelů, absolutní bojkot jakéhokoliv polského zboží. To je totiž ta jediná „zbraň“, kterou my, koneční uživatelé máme. Tou zbraní je naše osobní svobodné rozhodnutí, jaké zboží si budeme za své peníze kupovat a jaké ne. To nám naštěstí ještě nikdo nemůže vzít. Jen takovým dlouhodobým tlakem se může docílit toho, že polské úřady začnou skutečně konat a ne jen planě žvanit.

Když nebudeme kupovat polské zboží, obchodníci velice rychle přijdou na to, že nemá smysl je od dodavatelů odebírat a dodavatelé si budou moci toto zboží vetknout za klobouk. To je jediná možnost, jak donutit polské výrobce, aby dělaly věci tak, jak se patří a nezaplavovaly trh podřadným, nebo dokonce zdraví škodlivým zbožím.

No, abych to uzavřel a vrátil se k podstatě svého dnešní zamyšlení, tedy k osobě ministra Tomana, pan ministr Toman se ukázal, jako naprostý diletant, podle zatím dostupných informací i lhář.

A takový člověk by měl podat okamžitě demisi a pokud ji nepodá sám, měl by být předsedou vlády ze svého postu neodkladně odvolán. Takový člověk, který po tom všem tvrdí, že jsme mu my, občané, nerozuměli, jak to myslel, nemá v naší vládě co dělat.

Pane ministře, odstupte!

.