Nevím jak Vy, ale já už z nich mám celkem srandu…

Jsou všude. Skoro se bojím otevřít lednici a na záchod chodím s tím, že se budu muset dělit o ten metr a půl čtvereční s některým z nich. Tváří se tu vážně, tu vlezle, ale vesměs úžasně srandovně…

Kamarádi...

Nejvíc mě rozesměje, když se vedle nich objeví text, který absolutně popírá logiku. Třeba ten, který měl pan primátor Bém vedle své chlapečkovské tváře a který tvrdil, že „…to jde i bez dluhů“. Jo, ten patří k mým oblíbeným…

Zvláště, když si vzpomenu například na šikovný byznys okolo pražských „Opencard“, nebo na bohulibý projet – „Praha olympijská“…

Foto - D. Rovenský

Politici prostě lžou a já se nestačím divit některým průzkumům a debatám, ve kterých lidé/voliči, zcela vážně rozebírají jednotlivé žvásty, které se objevují v předvolební kampani. Nějak prostě nechápu, že někdo věnuje svůj čas a energii tomu, aby rozebíral plácance, o kterých snad každý normální člověk musí poznat, že jsou to lži.

Oblíbená finta politiků na různých předvolebních akcích, jsou kouzla s „makro čísly“ a ekonomickými údaji. Ruku na srdce, kolik z nás - lidí/voličů, je natolik „honěných“ v tajích ekonomie, abychom si mohli dovolit s čísly dodanými politiky, žonglovat a případně jim jejich lži vyvracet? Když se například v televizi odehrává nějaký ten duel politických lídrů, kteří okolo sebe vrší cifru za cifrou, tak spíše sledujeme, kdo koho slovně udolá, ale už nám může klidně uniknout, že třeba ten „vítěz“ vlastně fakticky lže nejvíc…

To, co jsem teď napsal, samozřejmě neplatí o lidech/voličích, kteří ekonomii skutečně rozumí, ale o nás, co se živíme něčím jiným, než je cifršpionie.

Ale nechme na chvíli čísla stranou. Jde o sliby jako takové. O sliby, které nikdy nebyly myšlené vážně a kterých reklamní plochy unesou tuny. Také se někdy divíte, že ten papír pod těmi žvásty nezačne sám od sebe hořet…?

Nevím jak kdo, ale já určitě nebudu v těchto (ani v žádných jiných) volbách volit na základě žvástů, které vidím všude okolo sebe. Zkušenost mě naučila, že to, co bude muset politik v případě svého zvolení skutečně po volbách udělat, to od něho nikdy v předvolebním vábení neuslyším, ani nebudu číst.

Proč?

Protože ani on sám neví, nakolik si bude muset ohnout páteř a s kým a za co že bude muset po volbách kamarádit, aby si udržel křehké držátko od korýtka.

Víte co je zlým snem každého politika a jeho nejstrašnější noční můrou? Kdy se politik v noci budí zpocený až za ušima a ruce se mu třesou víc, než jeho tukový polštář (čest hubeným, ale kolik takových jde do voleb…)?

Když si představí, že by nějakým nešťastným vlivem osudu musel své předvolební sliby splnit…