Není se čeho chytit…

…což je možná jedna z věcí, která může posilovat pocit současné nejistoty v naší politice…                                                  

Naše země se už nějaký čas potácí ode zdi ke zdi. Nejen politické strany jako takové, ale i lidé-politici, uvnitř svých politických uskupení neprojevují, nebo velmi malou, snahu k sjednocení názorů. Mně osobně to přijde tak, jako by lidé, kteří na jedné straně usilují o moc ve státě, což je přeci velmi zodpovědná, a ošemetná věc, na straně druhé hledali jen důvody, proč se neshodnout.

Což je smutné.

V tuto chvíli nemáme ještě ustavenou poslaneckou sněmovnu, což není až takový problém, protože to je jen otázka dohledné doby. Horší a delší běh to asi bude s určením, kdo a jakou vládu sestaví, a zda bude mít tato natolik silný mandát, aby důvěra v ní prošla napříč politickým spektrem, jehož karty tak trochu poslední volby promíchaly.

Já vidím problém i v tom, že velice důležitou proměnnou je v tomto bodě naší blízké budoucnosti prezident. Budu se opakovat, ale bohužel, stále si myslím, že ten současný neposkytuje ani, byť jen zdání nějakého pevného bodu, od kterého by se mohl směr politiky v naší zemi odrazit, vidím, že v tomto bodě hrozí spíše nekonečné obstrukce, naschvály a klacky házené pod nohy všem, kdo nesplňují osobní představy pana prezidenta Zemana.

Vypadá to, že se v současné chvíli není čeho přidržet, nemáme bod nula, pevný a konstantní. Jsme v prekérní situaci. Máme vládu v demisi, ti, co by měli ustavit novou vládu, se v podstatě hádají mezi sebou, a ještě je čeká boj s prezidentem a nakonec martýrium před nově ustavenou poslaneckou sněmovnou. Smutné je i to, že když na chvíli zkusíme postavit prezidenta mimo tuto velikou, ale místy až trapnou hru, musíme dojít nutně k závěru, že kdyby nebylo „tajné“ schůzky u něho v Lánech, jeho v podstatě intrik, jak přizpůsobit politickou scénu jeho soukromým představám, při kterých vůbec nebere ohled na představy a potřeby občanů – voličů, hned by z této zapeklité rovnice ubylo několik již zmiňovaných proměnných.

Kdyby byl současný pan prezident z těch, co mají na srdci skutečné dobro naší země, choval by se jako onen pověstný maják, pevný bod, který by byl zárukou konstruktivní cesty dopředu. Protože ale je takový, jaký je, vypadá to spíše na nucené přešlapování na místě, trucování a kulišárny, které nakonec unaví a znechutí snad i těch pár poctivých, kteří to mohou v tuto chvíli ještě s naší budoucností myslet dobře - a zvítězí neunavitelná poťouchlost.

Víte, jak jsem dnes řekl v rozhovoru pro rádio Impuls, pan prezident nám opravdu nikomu neulehčuje naše snažení. Pro mě osobně to má takovou podobu, že jsem se například letos v cizině poprvé styděl odpovědět na otázku, odkud, z jaké země jsem. Bál jsem se, že tazatel bude vědět, kdo je v mé zemi hlavou státu. Takový pocit jsem ještě nikdy neměl…