Není protest, jako protest…

Jestli jste si až dosud mysleli, že když člověk proti něčemu, nebo někomu protestuje, že jde v podstatě stále jen o protest, jako každý jiný, asi Vás vyvedu z omylu…

Můžete protestovat proti zahrádkářům, proti myslivcům, proti znečišťovatelům přírody, proti ochráncům přírody, proti politické levici, proti pravici, proti klíšťatům, proti psům, proti kočkám, proti… a mohl bych takto pokračovat donekonečna.

Vlastně do nekonečna asi ne, dříve, nebo později totiž narazím na zeď, která se jmenuje politická korektnost. Zatímco v případě protestů proti výše jmenovaným skupinám a podskupinám budete označení možná za kverulanty, maximálně za blázny a podivíny, v případě, že budete protestovat proti ničení vlastní kultury, proti lidem, kteří představují reálné nebezpečí pro Vás, i Vaše potomky, ať už v době současné, nebo budoucí, může se Vám snadno a rychle stát, že budete označeni za kriminální živly.

Co jiného zavání kriminalitou, než to, že jste (prý…) nacisté, fašisté, xenofobní rasisté…?

Všechny tyto přívlastky k vlastní osobě získáte velice snadno – stačí, když budete veřejně prezentovat ten názor, že nesouhlasíte s přijímáním muslimských uprchlíků do Evropy. Co je Vám platné, že považujete tento Váš protest za legitimní a zcela v souladu se základním právem občana žijícího v demokratické společnosti, totiž s právem na svobodné vyjádření politického názoru. Ano, jde o politický názor, protože dopad migrační krize na evropskou politiku je nabíledni.

Není Vám nic platné, že svůj protest vyjadřujete slušnou a nenásilnou formou, že svůj názor podporujete nikoliv domněnkami a sny, jako je tomu v tomto případě u celé řady Vašich názorových oponentů, ale reálnými podklady, založenými na desetiletích zkušeností ze soužití (respektive nesoužití…) ostatních evropských států se stále rostoucí muslimskou populací. Nic Vám není platné, že máte v Ústavě zakotvené právo na politický názor, nikdy jste nevyzívali k násilnému řešení migrační krize, ale stojíte si za tím, že tento problém se musí vyřešit důsledně a ryze na politickém poli, a to právě proto, aby situace v budoucnu nevyeskalovala v násilí z kterékoliv strany. A to protože, i když se Vám protistrana snaží vnutit a vložit do myslí i úst Vaše údajné násilnické sklony krvežíznivého nacisty, fašisty a rasisty, jen minimum z Vás, z nás, skutečně uvažuje tak, jak se snaží uprchlíkům naklonění lidé svému okolí vnutit.

Smutnou skutečností je pak fakt, že se v jejich snaze postavit protimigrantský názor na úroveň kriminálního chování, na jejich stranu přidává jak některá média, tak i politický trend napříč hlavně Západní Evropou.

Já osobně vůbec nechápu, co si politické špičky slibují od přívalu milionů přistěhovalců ze zemí Středního a Blízkého východu, jakož i z Afriky. Myslí si snad, že běžný Evropan není schopen rozeznat určitou společenskou krizi, kterou si Evropa prochází, nehledě na uprchlický problém?

Co se někteří politici snaží pro Evropu zajistit svým jednáním ve směru přijímání migrantů? Myslí si, že si jejich prostřednictvím koupí čas, nebo snad v nich vidí řešení stále se stupňujícího napětí panujícího ve světě, které se musí nutně odrazit i na dění v Evropě?

Co se toho času týká, bavíme se tady o době, kterou někteří politici potřebují ke zdárnému, klidnému, a hlavně bezpečnému setrvání ve funkcích do konce svého funkčního období?

Od politiků, jako je německá kancléřka a někteří další, bych rád slyšel odpověď na jednu jedinou otázku – co skutečně pozitivního může tato migrační vlna Evropě přinést?

Ono je totiž třeba rozlišovat mezi uprchlíkem a migrantem. Ten první skutečně prchá před reálným nebezpečím, ten druhý však prchá leda tak před svou minulostí, ve vidině budoucnosti, kterou mu zajistí jiní za své vlastní prostředky.

Rozumný člověk se bude snažit pomáhat v rámci svých možností těm prvním, ty druhé však bude bez pardonu odmítat. Za nás, za Evropu, také nikdo naše problémy neřeší, tak to na světě stojí od chvíle, kdy člověk slezl ze stromu. Domnívat se, že můžeme tím, že přijmeme do svých domovů miliony cizinců, vyřešit jejich problémy, je naivní. Jako bychom se takovým přáním povyšovali do pozice Boha.

Nevyřeší se tím nic, z dlouhodobého hlediska určitě ne. Jen si zaděláme na budoucí problémy.

To je můj osobní názor, a já trvám na tom, že na něj mám právo. Trvám na tom, že mám právo tento svůj názor veřejně prezentovat, že mám právo postavit se třeba i na ulici po boku ostatních, stejně smýšlejících lidí, aniž bych byl urážen a napadán slovy, že jsem fašista, nacista, nebo dokonce rasista. Trvám na tom, že můj názor nemá nic společného s rasou, má však hodně společného s problémem s lidmi, kteří ve svém myšlení, ve svém nesnášenlivém náboženství, představují ohrožení bezpečnosti a prosperity v celé Evropě.  A je mi úplně jedno, zda mají kůži černou, hnědou, žlutou, nebo alabastrově bílou.

Trvám na tom, že nikdo nemá právo můj názor kriminalizovat jen proto, protože je některým politickým směrům zrovna v tuto chvíli nepohodlný.

Trvám na tom, že mám právo na obavy, na strach, chcete-li, na opatrnost, že mám právo na pud sebezáchovy.

Pokud má někdo právo na to, aby si na plachtu namaloval Refugees Welcome, a postavil se s široce otevřenou náručí a zasněným úsměvem někam na veřejné prostranství, mám zase já právo na to, namalovat si na svou plachtu nápis – Nechci vás tady, je to můj domov a ne váš, vraťte se, odkud jste přišli.

Pokud mi toto právo hodlá někdo brát, pokud mi pro toto mé právo někdo hodlá nadávat, urážet mě a kriminalizovat mě, pak to nejsem já, kdo porušuje pravidla demokracie a kdo nectí svobodu…