Nemám rád „baťůžkáře“…

Určitě jste se s nimi už setkali. Docela jistě už na základní škole. Byli to totiž ti, co často chyběli a to hlavně tehdy, kdy se probírala pravidla slušného chování…

Zrovna před pár dny jsem se s jedním takovým nevychovancem setkal. Jel jsem z práce, byl podvečer a tisíce Pražanů se stejně tak jako já rozhodlo, že se přemístí z bodu „A“ do bodu „B“.

Vybral jsem si k tomu účelu metro a stejný nápad mělo tolik lidí, že ve vagonech nebylo k hnutí. Já měl trochu víc štěstí a dostalo se mi místa k sezení.

Štěstí mě ale opustilo hned na příští stanici…

Já prostě nedokážu pochopit, co to může být s odpuštěním za blba, který, ačkoliv vidí metro (autobus, tramvaj…) nacpané lidmi k prasknutí, si přesto nesundá ze zad batoh a rve se dovnitř vší silou své, od mala asi hýčkané, „osobnosti“.

Jeden takový exemplář stál najednou nade mnou, zády, tedy pardon - batohem ke mně a jak se dalo čekat, po rozjetí soupravy mně zaryl přezku svého batohu do tváře.

Řeknu to na rovinu, nakrknul jsem se. Nevím jak to bylo možné, ale povedlo se, že po tom, co jsem ten batoh od sebe ,,odstrčil", dokázal jeho nositel v tom davu těl „odběhnout“ setrvačností dokonce celý jeden krok od mne.

A už „to“ jelo…

„Pane, co do mě strkáte?! TO NEUMÍTE ŘÍCT SLUŠNĚ, ŽE VÁM MŮJ BATOH PŘEKÁŽÍ?! To do mě musíte hned hrubě strkat…?“

Musím přiznat, že ve chvíli téhle ,,hlášky", byl mladý pán asi tak dvě vteřiny od pobytu na jednotce intenzivní péče a já od pobytu v zadržovací cele. Naštěstí jsem to ustál (tedy vlastně useděl) a ulevil jsem si jen slovně...

Takže milé, zlaté jelito. Zopakuju to tady ještě jednou, stejně, jako jsem ti to řekl v tom metru. A doufám, že si to zapíšeš za uši nejen ty, ale i ostatní „osobnosti“, kterým zřejmě od mala rodiče vpravovali do hlavy takové nesmysly, jako jejich jedinečnost, právo překážet a nerespektovat ostatní, právo je ohrožovat a právo ničit jejich majetek - taková ostrá přezka od batohu dokáže například s koženou bundou udělat divy…

Normální a myslící člověk, když chce nastoupit do dopravního prostředku, si ze zad batoh sundá. Pokud je ale někdo jelito a nerespektuje něco, co se (alespoň za mých „mladých“ let) učilo už na základní škole, tak se nesmí divit, když ten, co se mu zaryje batoh přezkou do tváře, tento odstrčí tak, že se to může jednomu jevit až hrubé…

Víte co mě děsí nejvíc?

Že je těch „jelit“ nějak čím dál tím víc…