Přesně tak. Bohužel někteří lidé si nejsou ochotni připustit dvě základní věci:

1. chudoba sama o sobě nezakládá nárok na azyl (a to dokonce ani dlouhodobý nedostatek jídla a vody), a to v souladu s mezinárodními dohodami o uprchlících

2. pokud je člověk BEZPROSTŘEDNĚ ohrožen na životě, má samozřejmě země povinnost ho ihned dočasně fyzicky přijmout, ale zde platí institut nejbližší bezpečné země. Člověk v případě ohrožení nedostává automaticky bianko vízum do libovolné země na světě dle vlastního výběru, včetně všech zemí, které cestou tam musí projít, a tyto země už nemohou mít povinnost ho na své území pouštět.

K doložení absurdnosti celé situace: pokud sousedovi vyhoří dům a on ke mně přijde s prosbou, zda by u mne nemohl nějakou dobu bydlet, tak mu nejspíše pomohu. Pokud ale vyhoří dům nějakého pro mne zcela cizího člověka na úplně opačném konci města, a mně zazvoní u dveří člověk, kterého jsem v životě nebydlel, jestli by u mně mohl bydlet, že mu vyhořel na druhém konci města dům, tak je zcela legitimní otázka "proč zrovna u mě?". A odpověď, že mám nejhezčí dům v okolí a že by se mu tu dobře bydlelo, mne samozřejmě neuspokojí...

Pěkný příklad absurdní analogie, která analogií není. Stejně tak bych mohl odmítnout neznámé a podezřele se chovající sousedy. Chcete snad říci, že se pomáhá jen tomu, na jehož neštěstí máte přímý výhled? Otázky azylu jsou v tomto případě irelevantní.

Pomoc musí být z principu dobrovolná, pokud sklouzneme do povinnosti, budeme potřebovat za chvíli opravdu pomoci my sami...

Prvně, pomáhat lze pouze tomu, kdo o pomoc, zdůrazńuji "pomoc" požádá. Kdo přichází s pokorou k hostiteli, k jeho pravidlům. A kdo pomoc skutečně potřebuje. Přitom je úplně jedno, jaká jsou jeho pravidla, jaká je jeho víra a zvyky, pokud mě tím neobtěžuje a neomezuje.

Neexistuje zákon, ani Boží, který by mi nařizoval pomáhat komukoli, kdo o pomoc přímo nepožádal, kdo nectí s pokorou má pravidla.

Hodně zjednodušený příklad - už nikdy bych nepozval na návštěvu člověka, který by se u mě doma nezul (my se v bytě zouváme) kdo by mi třeba plival na zem a případně něco ukradl či jinak zneužil mé dobrodiní. Tedy nectil by moje pravidla.

Tady lidi taky pomáhají jenom tehdy, když vyjde dojemný článek o někom v nouzi. Málokdo obejde bezdomovce na nádraží, jestli by nechtěli u něj přespat.

Nejde ani tak o to, komu chcete pomáhat vy, ale spíše kdo a proč se obrátí o pomoc přímo na Vás. Pokud se samozřejmě nachomýtnete k neštěstí, tak je normální pomoci i zcela cizím lidem. Pokud ale někdo chce vyhledat pomoc cíleně od někoho konkrétního, tak je zase naprosto obvyklé, že se s žádostí začíná u lidí, které dotyčný zná a se kterými má nějakou vazbu. Předpokládám, že i vy byste se ošíval, pokud by u vás zazvonil zcela cizí člověk z opačného konce republiky, kterého jste v životě neviděl, jestli by u Vás nemohl bydlet, protože mu vyhořel dům. Pokud byste tvrdil, že by Vám to nevadilo, tak bych rád vyzval kohokoliv, aby u Vás takto z legrace zazvonil...

Právě mnohdy ani nezazvoní. To takhle jednou přijdete z práce a sedí Vám v obýváku a starejte se.