Na hroby se neplive…

Dnes jsem tu hrůzu viděl na vlastní oči. Po řece, která protéká městem kde žiju, plave růžový fakáč. Růžový fakáč, který je plivancem do tváří živým, i na hroby mrtvých…

Tank obarvený na růžovo je jedna věc, ten na jeho věži přidělaný vztyčený prostředník, známý světu spíše jako „fakáč“, je věc druhá. Co my jsme to jen za národ…?

Kde byl pan výtvarník Černý, když se proháněli Rusové po naší zemi? Běhal okolo jejich tanků a se vztyčeným prostředníkem jim dával najevo, co si o nich myslí?

Pochybuju…

Ten jeho růžový „fakáč“ je v dnešní době znakem asi takové odvahy (o umění nemůžu psát, o této disciplíně mám trochu jiné představy…), jakým je asi tak kopanec do svázaného.

Jasně, to co se dělo v roce 1968 a později, to bylo z Ruské strany svinstvo. To, že se mocnosti v roce 1945 dohodly tak, jak se dohodly, a Amíci zůstali stát, kdežto Rusové postupovali dál na Prahu, to je také svinstvo, ale kdo má dnes právo rozporovat události, které už dnes patří historii?

Ať to bylo jak chtělo, Rusů na našem území v roce 1945 padlo opravdu hodně. Byli to mladí kluci i tátové od rodin, které ta svinská válka vyhnala z domovů. To, co se dělo, je semlelo zrovna tak, jako celou tu ztracenou generaci lidských osudů. Ti kluci neměli nic společného s politikou vraha Stalina, ani s tím, co později zkoušel Brežněv. Ti kluci bojovali s fašisty a to i na našem území. A naše území, to není jen Praha, kde se o hodně zasloužili třeba Vlasovci. Ať se to někomu líbí nebo ne, Rusové, a jejich armáda, přispěli obrovskou měrou k porážce té fašistické hydry a mnozí z nich za to zaplatili tím posledním, co jim zbylo. Nadějí, že to peklo přežijou, o kterou nakonec přišli ztrátou života.

Pan „výtvarník“ Černý jim všem vystavil účet – vztyčil na jejich „počest“ uprostřed Vltavy, na tanku, který by neměl být v žádném městě světa jako pomník – kdyby byl svět normální…vztyčený prostředník, neboli „fakáč“.

A najdou se spousty lidí, kteří to považují za „umění“…

Jistým způsobem to umění je – umění, jak dokázat neskutečnou hloupost, malost a nestoudnost.

I já jsem rád, že Rusové z naší země po Plyšáku odešli, ale nevím jak kdo, ale tak nějak si zároveň ve své duši umím rozlišit dvě historické události – konec Druhého světového pekla, za přispění i Rusů v roce 1945, a okupaci naší země Rusy v roce 1968.

Pan Černý a pár dalších lidí ukazují Rusům „fakáče“. Smrdí jim také peníze, které celá řada našich firem vydělá obchodem s ruskými firmami? Smrdí jim plyn a ropa, které využívá snad každý z nás…?

Jestli je pan David Černý frajer, tak ať jde na jeden pražský hřbitov. Ten hřbitov najde na Olšanech. Tam je místo, kde odpočívá mnoho lidských osudů, nadějí, přání a životů. Tam je místo, kde je spousta hrobů kluků, kteří, z pohledu pana Černého, zaslouží ukázat vztyčený prostředník. Všichni ti kluci, které mám na mysli, mají na svém náhrobku reliéf hvězdy.

Ať už si o té hvězdě myslíme cokoliv, ti, co leží pod ní, si naši úctu zaslouží.

Tam, ať pan Černý vztyčí prostředník…

Kdo si neváží smrti druhého, nezaslouží si úctu živých…