- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
protoze oficialne nebydlim ani daleko, ale jaksi to tam vlastne moc neznam.. my jsme mohli nejdal ke Strzi...ale to napravim :)))
pěkně jste mě připomněl moji krajinu mého dětsví. Léto na Kačáku s rybníkem, lesy, no paráda. Ten rybník byl chovný, a někokrát jsme tam vyrazili pytlačit. Nádherné. Strachem jsme se klepali. Dík a karma
o etnobyznysmanovi Kocábovi
článek i fotky jsou krásné, mně to připomnělo vůni mého dětství v šedesátých s prakem v ruce a balonem na noze, které bych nevyměnil ani za pytel počítačů a tv seriálů.
Hadí řeka je skoro potůček - ale Stará řeka, to je veletok. A parovláček tam jezdil taky. Spalo se ve štolách a jeskyních, pivko měla bába Kubrichtová.
Jen jsem se pri precteni nadpisu leknul, ze bude rec o panu Kocabovi a jeho indocesich Ja jsem jako prvni rybu ulovil gigantickeho 10 cm dlouheho hrouzka a samozrejme sel take opect.
A nozu jem mel miliardy od "parohovych" zaviraku mikov, pres dvacetikorunove dyky teze znacky, az po dnesni leatherman titanium charge. chlap bez noze ani neni chlap.
Přeji hezký den, vyrostl jsem na Hadí řece - osadě Askalona...bylo to krásné dětsví..na Kocábě jsme také tábořili, klukovské "zbraně měli"...dnes jsou chaty už "elektrifikované" - poháněné naftovými agregáty..klid je definitivně pryč..přežívají "poslední petrolejkáři"..legendární šerif osady pan Vrbenský spí u velkého Manitouva svůj věčný sen...jen řeka zůstala - a kouzlo má pořád. Díky za vzpomínku pane.
Zdravím, osada, kde jsem vyrostl já a odkud je můj článek se jmenovala -,,Ranč sedmi hříchů". Sherif se jmenoval Pepa Pek a už je tak ,,tam". U Kocáby měl chatu i nestor trampingu pan Vladimír ,,Edy" Fořt, autor spousty písniček. Chodil jsem k němu do srubu na slané tyčinky a jeho žena kouřila cigára ve špičce a celá chata nádherně voněla kůží... No jo, krásné a OPRAVDOVÉ časy to bývaly... Jsem rád, že jsem i Vám umožnil zavzpomínat na doby, kdy si lidi byli blíž a potlach byl setkáním lidí, co se měli rádi. Hezký den. V.Kroupa
Ole o kangasero mam doma na porcelanovy desce. Obcas natocim gramofon a pustim si ji :)
Moc pekne, karma.
asi od 6 let. Na chatě jsem ho nosil na opasku (přes tepláky ) a připadal si jak drsnej zálesák. Dokonce jsem se i párkrát pořádně říznul, tak se člověk nejlíp naučí mít z těchdle věcí respekt. Nikdy jsem ho nepovažoval za zbraň a nikdy mě nenapadlo s ním nikomu ublížit nebo jenom hrozit. Vzduchovku jsme neměli, ale i u ní platilo to co jsem psal výše. Dneska je fakt divná doba
Přesně tak, asi jsme z ,,jedné líhně" V.Kroupa