„Míč“ je na straně muslimských států…

Přidávám se k lidem, kteří ostře odsuzují brutální vraždu jordánského pilota. O tomto hanebném činu už asi nemá cenu cokoliv psát, jen bych psal to, co už bylo mnohými napsáno. Nyní je důležité, co bude následovat…

Asi každý cítí, že Islámský stát tímto činem překročil jistou pomyslnou hranici. Ne že by dosud nebyl žádný z muslimů touto hordou krvelačných šelem zavražděn, ale přeci jen se v případě vraždy Maáze Kasásby posouvá díky medializaci celá věc do trochu jiné dimenze.

Myslím si, že celou řadu muslimů nutila k nečinnosti vůči IS hlavně společná víra, i když si ji radikálové vykládali dost jinak, než asi většina muslimského světa. Myslím si, že spousta muslimů v podstatě cítila, že jsou povinni společnou vírou v proroka Mohameda nenávidět Západ, a chovat se přesně podle arabského rčení – „já se svým bratrem proti bratranci, já se svým bratrem a bratrancem proti celému světu…“

Jenže, alespoň doufám, po smrti onoho jordánského pilota došlo ke zlomu. Radikálové ukázali celému světu, a v tomto případě obzvláště muslimskému světu, že společná víra je pro ně jen prázdný pojem. Provinili se (ne že by poprvé…) proti samotným základům své víry, jak liché je tedy jejich odvolávání se na svého proroka, na svou víru, když potřísnili svoje ruce a svoje svědomí krví souvěrce.

Jestli nebyla v celé éře Islámského státu vhodná chvíle pro všechny muslimy světa, aby konečně dokázali, že se jejich představa života a vůbec všeho, co život přináší, diametrálně liší od představ a činů radikálů z IS, pak právě nyní ta chvíle nastala.

A je jen na muslimech, aby s tímto okamžikem naložili co nejlépe. Jakákoliv akce lidí ze „Západu“ nebude, a ani nemůže mít žádný smysl, když se nepřidají ti, kterých se problém s IS snad týká více, než kohokoliv jiného – lidé, muslimové, jejichž víru, skutečnou a životaschopnou víru, radikálové z Islámského státu tak hanebně pošpinili.