Metla na obyvatele ubytoven… (?)

Dnes ráno jsem v rádiu, tuším, že na Radiožurnálu, slyšel reportáž o tom, jak radnice kdesi v Ostravě zatočila s obyvateli nějaké ubytovny…

Šlo v ní o to, že radnice se nadále rozhodla nevyplácet některým lidem státní sociální příspěvky na bydlení, a tito, většinou nemajetní a nezaměstnaní (a asi pro faktickou nekvalifikaci k jakékoliv práci bez vzdělání, i nezaměstnatelní) lidé tak nejspíše skončí pod mostem.

Je to jednoduché – když nedostanou od státu výše zmiňovaný příspěvek na bydlení, nebudou mít z čeho uhradit nájem za ubytovnu. Podle reportáže se ti postižení lidé nakrkli, a vydali se na radnici osobně, aby si na tuto změnu stěžovali. Abych byl upřímný, nepostřehl jsem z reportáže důvody, proč radnice přistoupila k tak razantnímu kroku (lidé bez trvalého pobytu v dané lokalitě…?), ani jsem nehledal výklad nějakého nového zákona, který jí to umožňuje. Jsem ale přesvědčený o tom, že tento krok má ona radnice právně a neprůstřelně podepřený, v dnešní době nastávající positivní diskriminace, která platí v jistém směru, by to ani jinak nešlo.

Rádio je ale barvoslepé, a tak jsem nemohl vidět do tváří v reportáži si stěžujícím občanům. Mohu jen podle stylu vyjadřování a částečně podle uváděných jmen rozlišit (ne však samozřejmě se 100% jistotou), zda byl mezi stěžovateli nějaký Rom, nebo příslušník majority.

Problémů je v této rovnici více, ale už na první pohled se mi jeví, že pokud je některý z problémů největší, není to ani tak chudoba, nevzdělanost a neschopnost některých lidí platit mnohdy přemrštěné požadavky za ubytování v jedné omšelé místnosti, ale v tom, že sami provozovatelé ubytoven měli od začátku fungování přidělování příspěvku na bydlení pro sociálně slabé, možnost jejich prostřednictvím vycucávat stát. Byla to jen otázka času, i když tedy to trvalo sakra dlouho, než do toho někdo praštil, kdy tenhle systém systematického a doslova drzého parazitování na státním rozpočtu, skončí.

Vymyšlené to ale bylo dobře. Bylo od začátku jasné, že jak s tím někdo začne něco dělat, první, kdo to odskáče, a kdo bude také nejhlasitěji protestovat, budou lidé, kteří na ubytovnách bydlí, a kteří jsou v podstatě bráni jako živé štíty, postavené před majiteli a provozovateli ubytoven v pozadí.

A přesně to se nyní děje. Jsou tady malé děti, které si jejich nevzdělaní rodiče pořizovali bez jakékoliv šance dopřát jim potřebné zajištění, a které jsou dnes vystavovány do první linie. Je zbytečné opakovat, že to, kolik si kdo pořídí dětí, je jen jeho problém, za který musí nést odpovědnost a za potíže s tím vzniklé pomyslně platit úroky. To je sice pravda, ale to nic nemění na faktu, že problém je v tom, že takovéto skupině lidí nemohl z mnoha důvodů (platební a občanská nekázeň, nechuť jakkoliv vlastním přičiněním pracovat na sobě a na budoucnosti své, i svých dětí atd. To ovšem neplatí na 100%, někteří lidé si za své problémy opravdu sami nemohou, to je spravedlivé uvést) nabídnout ubytování stát, protože na podobná zařízení prostě nejsou peníze (kde by se také vzaly, když skončily v kapsách majitelů ubytoven…). A tak vzniklou mezeru vyplnili právě provozovatelé ubytoven. Jenže takové ubytovny jsou soukromé objekty, žádné státní sociální ústavy, a z toho plyne, že majitelé mají z principu soukromého vlastnictví právo požadovat jakoukoliv cenu. A oni ji nakonec dostali. Ve světle těchto praktik se zdá být velmi trapná snaha ombudsmanky Šabatové, která právě v těchto dnech řeší, proč a jak si mohl někdo dovolit odmítnout Romce pronájem bytu.

A proč by nemohl, když na druhé straně někdo mohl dlouhodobě skrze Romy odírat stát, a zaštiťovat se přitom soukromým vlastnictvím a zákonem poptávky – nabídky?

Mám pocit, že v případě odmítání nadále proplácet dávky na bydlení, bylo s vodou z vaničky vylito i dítě. Jasně, že pokud jde o omezení možnosti provozovatelů ubytoven nadále vysávat od státu takovým způsobem prostředky, tak jde o krok správným směrem, jde ale o to, jestli toto opatření nepřijde nakonec stát ještě dráž, než stál původní stav věcí. Nějak se mi nechce věřit, že tolik sociálně slabých rodin i s dětmi skončí opravdu někde na ulici. Stát se o ně nakonec stejně nějak postará, v tom případě se nabízí otázka, proč už to neudělal dávno, a nezabránil tak kšeftování se sociálními dávkami, které skončily v kapsách majitelů ubytoven.

O ty majitele ale nemám strach. Až k nám přibudou podle kvót z EU imigranti z Afriky a z Asie, oni už si zase nějaký způsob, jak na lidech v nesnázích, a na blbosti a nepružnosti státu, vydělat, najdou. A stát bude zase platit. Docela by mě zajímalo, kolik peněz ze státního rozpočtu za dobu fungování tohoto fíglu s ubytovnami přišlo těm majitelům do kapes, kolik to stát stálo. A kolik by se za stejnou cifru dalo postavit a provozovat státních sociálních ubytoven pro potřebné.