Máme doma teroristu…!(?)

Nikdy jsem nějak neměl problém s opatřeními v boji proti mezinárodnímu terorismu. Tak nějak chápu polaritu dnešního světa, ale na druhou stranu se mi zdají některá opatření až úsměvná…

Malá ,,teroristka" - i s nápisem v arabštině...

Děti, jak už to bývá, mají čas od času veget zvaný prázdniny. Něco podobného potkalo asi všechny rodiče dítek školou povinných v uplynulých dvou dnech. U nás se to vyřešilo mimo jiné i tak, že se včera naše malá dcera (9, slovy DEVĚT let…) zúčastnila v programu domu dětí a mládeže exkurze do prostor našeho největšího letiště, v Praze Ruzyni.

Program sliboval, že se děti dostanou i tam, kam se jinak, jako pasažéři, jen tak nedostanou. Také se v autobuse, určeném pouze pro ně, pohybovaly i semo – tamo mezi stojánkami na ploše a letadly. Obdivovaly, mimo jiné, také krásu Boeingu 747, známého pod přezdívkou Jumbo, který k nám už nějaký čas létá, tuším že z Korey.

Jenže než k tomu došlo, musely děti projít bezpečnostním rámem a baťůžky musely nechat projet rentgenem.

A ten naši dceru, ale jak uvedu dále, tak nejen ji, odhalil, jako potenciální nebezpečí pro mezinárodní leteckou přepravu.

To bylo tak – naše dítko totiž rádo kreslí a píše si své dětské blbinky. K tomu potřebuje pastelky a tužky. Kde jinde takové propriety uchovávat, než ve školním penále? Ten sebou tahá, spolu se sešitem, všude, na všechny akce, protože prostě nikdy neví, kdy bude chvilka nudy, a obsah penálu a sešit se hodí.

Jenže…

Jenže takový běžný dětský školní penál obsahuje také jednu strašně nebezpečnou zbraň. A nejen penál, ale také malá brašnička – lékárnička pedagogického doprovodu ji v sobě ukrývá.

Nebudu Vás napínat, věřte, že mé dceři, aby mohla jít na předem ohlášenou exkurzi, zabavila letištní ostraha dětské, se zakulacenými rohy – malé školní nůžky, které měla v penále. Jak už byla řeč o pedagogickém dozoru, tak tomu byly zabaveny nůžtičky z lékárničky, kterou tento na akce s dětmi bere vždy sebou.

Bez náhrady…

Samozřejmě, že se děti po letištních prostorách nepohybovaly samy jako stádo zbloudilých oveček, ale doprovodem jim byl zaměstnanec letiště. Opravdu nechápu, proč mu řečené ,,nebezpečné zbraně" nebyly dány do opatrování třeba do obálky, ze které by nůžtičky po skončení exkurze a po opuštění střeženého prostoru majitelům vrátil...?

To letiště nevěří ani svým vlastním zaměstnancům, kteří samozřejmě, kdyby chtěli...

A nebo se ostraha letiště obávala, že by se ti caparti, spolu s pedagogickým dozorem, během exkurze v nestřeženém okamžiku na svůj doprovod v podobě pracovníka letiště vrhli, zpacifikovali ho, a s pomocí dvou nůžtiček by unesli Jumbo, se kterým by zamířili směrem na Washington...?

Ještě že naše dítě zatím nepoužívá také kružítko, protože to bych ve světle takové příkladné ostražitosti viděl nejméně na vyšetřovací vazbu…

Když si vezmu, že prakticky lze zabít člověka obyčejnou tužkou, podříznout krátkým plastovým pravítkem (tyto ,,zbraně" v penále ostražitá ostraha kupodivu ponechala... :-)))  ), znám člověka, který by to v pohodě zvládnul i kreditní kartou, nebo kdyby na to přišlo, tak jde samozřejmě zabít i holou rukou, tak si říkám, že by nám snad za chvíli před cestou letadlem měli všem pro jistotu svazovat ruce...