Krvavý Putin a oranžový Trump si rozdělují Evropu…

Pomalu ale jistě se začíná mluvit o tom, čeho jsem se bál už od chvíle, kdy Donald Trump vyhrál volby do Bílého domu…

Trump je ve své podstatě hodně podobný Putinovi, jen zaplať Bohu nemá, a doufejme, že nikdy mít nebude, možnosti ruského diktátora. Trumpa ještě stále drží trochu na uzdě demokratické instituce v USA, jako jsou Kongres a Senát, to Putin si nemusí brát žádné servítky, klidně to řeže hlava-nehlava.

A v čem že si jsou oba mocipáni podobní?

No přeci v tom, jak urputně touží po moci, jak jeden i druhý uznávají jen silné soupeře, jak nemají slitování se slabšími, a konečně – jak jsou oba nakloněni (opět…) rozdělení světa do dvou sfér.

Každému jednomu z nich je jasné, že sám nemá dostatek sil na to, aby ovládl svět celý, ale když se spolu po bratrsku podělí…

Samozřejmě, že v tom dost zapomínají na Čínu, která zatím stojí stranou od jejich dělení světa, protože tiše a z jejího pohledu moudře čeká, kdo koho sežere dříve, aby pak s vítězem jednala.

Oba státníci spějí k jednomu jedinému – minimálně si rozdělit Evropu podle klíče, který už tady jednou byl, který se oběma stranám osvědčil, každé ovšem trochu jinak.

Je nad Slunce jasnější, že Putin touží nejen po obnovení územní celistvosti toho, co se dříve nazývalo Sovětský svaz, on by rád znovu zavedl sféru ruského vlivu i na země, které dříve patřily k takzvaným ruským satelitům. A pozor, pro všechny, kdo stále vidí v Putinovi naději, protože mají vidinu toho „krásného, teplého a širého ruského náručí“, tam jsme kdysi patřili i my, Češi. Sice už by na to Putin nešel po bolševicku, spíše po mafiánsku, ale výsledek plánuje stejný.

Putin, respektive Rusko, totiž opět potřebuje vazalské země, které by otročili na to, aby ruský člověk měl doma alespoň ten splachovací záchod. My, kdo pamatujeme tu dobu, kdy na každém druhém československém baráku vlál nápis že se Sovětským svazem na věčné časy, si jistě dobře vzpomínáme (až na zaťaté ruské rohožky, které paměť evidentně ztratily, nebo ji naopak mají a touží po repete…), co všechno musela naše země buď za hubičku, nebo dokonce zadarmo expedovat do ruských stepí.

Byly to produkty strojírenství, potraviny, textil, rudy, hlavně uran, ruský hladový medvěd nás zkrátka vysával, jak Calvera vesničku chudých mexikánců v Sedmi Statečných. A nebyli jsme to jen my, naše země, tehdy společná se Slovenskem, byly to i další státy východní Evropy, Polsko, NDR, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Albánie atd.

Náruč ruského medvěda byla opravdu široká, ale hlavně drtící.

Ruský medvěd dodnes potřebuje cizí technologie, know-how, některé suroviny, a hlavně otroky, kteří na něj budou makat, zatímco on bude s bušením tlap do svého kosmatého hrudníku vykřikovat do světa, jak veliký, mocný, vyspělý a bohatý má pelech.

A jak do toho celého zapadá Trump?

Přesně a lidově řečeno, jako zádel na hrnec.

I Trump by uvítal svět, nebo alespoň Evropu, rozdělenou na dvě části. Lépe by se pak v ní vyznal, raději by klidně předhodil nás, „problémové východňáry“ Putinovi, ať se s námi zlobí on. Trump sám uznává jen něco, čemu on říká rozdělení obchodní sféry vlivu, normální lidé ale říkají témuž gangsterské rozdělení ulic.

Nemám z toho dobrý pocit, Trump není nejostřejší pastelka v penále, a je jasné, že i s ním manipuluje lišák Putin tak, že ho dostává přesně tam, kde ho chce mít. Pro do sebe zahleděného naboba není nic libozvučnějšího, než když mu někdo, s kým by jinak mohl mít problémy, připomene výhody dávného pořekadla – rozděl a panuj.

Všude, kde se píše, nebo mluví o nutnosti postavit se Putinovskému zlu, slýchám a čtu, že by ten a ten nikdy za naši zemi nebojoval, prý je vytunelovaná, vykradená, zkorumpovaná, Fialo odstup… a že raději než aby s Putinem bojovali, utekli by z naší země pryč.

Kam?

Kde a jaká země čeká na další uprchlíky, vlastně dezertéry, kteří by v dané zemi jen vysávali sociální systém? Utéct se zdá být tím nejjednodušším, ovšem jen zdánlivě. Před zlem se uteče jednou, a až to zlo pokročí, kam pak se bude utíkat? Nikdo ještě nikdy neutekl před mlýnskými kameny dějin.

A právě ty se dávají nyní do pohybu.

A tak se krvavý Putin a oranžový Trump dělí o naše zítřky, a jestli bude Evropa dál jen žvanit a žvanit, plánovat útěky od deště pod okap, jednoho dne se všichni probudíme a na zdi budeme mít kalendář v ruštině a tohle se budeme muset rychle naučit…

Добрый день, товарищ Путин, я вас очень люблю, я должен вас любить…

.