Když starci hrají dětské hry…

…tak je to někdy roztomilé, někdy na pováženou. Když jsou ti starci ke všemu ještě prezidenti, tak je to ale doslova průser…

Vzpomínáte si na svá dětské léta, na plácky před domem, kde jste honili mičudu, puk, skalpovali Pepíka od vedle ze vchodu, nebo vyoperovávali Aničce odnaproti slepé střevo?

To byly časy, že jo?

Každé jaro se také najednou zničehonic objevily všude po zemi důlky, a ozývalo se od nich –„tíny pé“, nebo –„dej pět hlín za jednu sklínu“…

Taky jsme hrávali, alespoň u nás na Proseku, často na schovávanou. To až do tmy, pak přišel nejlepší čas na strašidelnou hru, zvanou „krvavé koleno“. Krása, ale už je to dávno pryč.

No jo, jenže to nám bylo sedm let.

Je pro mě veliké překvapení, že tyto dvě hry, na schovávanou, a na krvavé koleno, dokáže někdo hrát ve velmi pokročilém věku, a v dost značném stádiu tělesného rozpadu. A považte, dokonce obě dvě najednou!

To nás tehdy jako děti nenapadalo. Zajímalo by mě, jestli tahle inovace napadla pana prezidenta Zemana až v těchto dnech, nebo jestli si ji přinesl a oprášil ještě z dětských let. Když jsem u prezidenta, a jeho častých povahových vlisů do našich dějin, nemůžu si ještě nevzpomenout na jistého, sakra, to je ale náhoda – také Miloše.

Měl věčně nudli u nosu, zákeřnej a podlej byl při fotbale na plácku jako vzteklej opičák, a dost často za to od nás ostatních dostával přes držku. Taky míval tehdy po nakládačce často krvavá kolena, a běžel se někam schovat.

To je zvláštní, jak jsou si někteří ti Milošové podobní…