Když na ženský leze jaro…

Jaro je asi pro lidi to nejdramatičtější období, co se zkoušek trpělivosti na straně jedné a někdy marného boje o udržení obou nohou na zemi strany druhé, týká. Nemám jasno, která strana to má horší…

.

Tvor jménem žena dost často soužije (pozor, neplést si se slovem sužuje! No, i když…) s tvorem jménem muž. Nebohý stvořitel udělal už kdysi dávno chybu v tom, že každého z těchto tvorů obdařil jiným softwarem, přičemž je většinou jeden nekompatibilní s tím druhým.

To se mimo jiné pozná v době, které se obecně říká jaro. Někteří živočichové jménem žena to mají ještě zákeřnější v tom, že začínají být rozbité už v předjaří, někdy dokonce v době, kdy o jaru ještě nepíšou ani na netu, a že tam píšou pořád a o všem.

První varování pro tvora jménem muž, který soužije s tvorem jménem žena, bývá z pravidla fakt, že když otevře doma po návratu z práce ledničku, zjistí, že místo uzeného, játrové paštiky, pořádného fláku masa a lahvového piva, najde všude samé příbuzné luční trávy, popřípadě dobře uleželé siláže. Po marném přehrabování tou brokolicí, naklíčenými klíčky, když se vyhne hrotům mrkve a odstrčí bambuli květáku, dojde mu krutá realita a zničeně šeptne jen jedno, vlastně dvě slova – „kurva, jaro…“

Aby se utvrdil v tom, v čem být utvrzen vlastně vůbec nechce, vydá se na průzkum bytu, aby se ujistil, že i když je lednice něčeho plná, koupelna, záchod, pohovka a přilehlé regiony, které většinou s chutí okupuje tvor jménem žena, jsou prázdné a nenesou ani nejmenší známky její přítomnosti. Znovu se vydá k lednici, kde dostane ránu z milosti v podobě rukou psaného lístku, dosud přehlédnutého a přimlasklého malým magnetem ve tvaru rozesmátého fialového fleku, ke dveřím té kdysi zásobárny radosti.

„Jsem ve fitku, něco si k jídlu najdi“

Jako bomba – hledejte něco někde, co není nikde, alespoň ne nic, co by se dalo i jen vzdáleně považovat za jídlo, a ne za krmivo pro hovězí skot…

Jaro!

Tato situace má samozřejmě vývoj. Ten se vyznačuje tím, že do poštovní schránky přicházejí s pravidelností tropických monzumů lístky s upozorněním, že tvor jménem žena má na poště k vyzvednutí balíček od nějaké té oděvní zásilkové firmy.

Tyto balíčky mají také určitá specifika, čím je jaro blíže, tím jsou markantnější. Obsah těchto balíčků totiž obsahuje tu šaty, tam legíny, i nějaké to spodní prádlo se najde. Na tom by nebylo nic divného a špatného, žijeme v době blahobytu, tak proč tvorovi jménem žena nedopřát nějaký ten hadřík, že jo…

Problém nastává ve chvíli, kdy si tvor jménem žena ty kousky oblečení na sebe navlíkne, lépe řečeno SNAŽÍ SE je na sebe navléknout. Vzhledem k, pro tvory jménem žena, příznačné, odborníci tomu tak říkají, - jarní slepotě, jsou všechny ty kousky bez výjimky o dvě čísla menší, než by měly být, nastává v obydlí tvorů ženy a muže velice třaskavá atmosféra.

Jak se vzápětí muž z chování ženy dozví, vinu za nepadnoucí oděv má na svém hrbu on. To on je vinen, že na té modelce na fotce v katalogu ty šaty vypadaly tak krásně a sexy, zatímco na jeho ženě vypadají… nekrásně a hlavně nesexy.

To on je na vině všech těch skleniček vína, všech těch likérů a jiných tlamolepů, jakožto i všech ženou spořádaných kousků sladkého, mastného, slaného a vůbec všeho toho fuj jídla, které si žena sama dobrovolně (musela) nacpala během zimy do úst a díky kterému z fyzikálního hlediska nelze ten a ten kousek prádla obléknout.

A tak dochází opět s pravidelností tropických monzumů k přesměrování balíčků s hadříky nazpět odesílateli. Většina tvorů jménem muž si marně láme hlavu nad tím, že ty internetové obchody ještě nekrachly, vždyť jen těch balíků a hadříků, co sice pošlou, ale obratem jim přistanou zpět v sídle, nebo v P.O. BOXECH…

Pokud byla v obydlí s mužem a ženou do té doby třaskavá atmosféra, po odeslání posledního balíčku s poslední nadějí na ztracené roky mládí a s možností shozu přebytečných kil, nastává situace asi nejlépe vyjádřená jedním slovem – Krakatoa…

Jedinou útěchou v takových situacích bývá, že všechno zlé i dobré jednou končí a tak i jaro jednoho dne doputuje ke svému konci. To se pozná velmi pozvolným návratem k normálu, ke stavu, kdy sice v lednici bývá k nalezení ještě ta brokolice, květák a mrkev, ale pomalu a jistě si tam opět nacházejí své skulinky i lahváče, vepřová žebírka na přicházející grilovací sezónu a sem tam, se tam najde i něco, co nevyrostlo na poli, ale co zpracovala zlatá ruka řezníkova.

Tvor jménem žena se postupně stává klidnějším a klidnějším, naštěstí se jí podaří nějaké to kilo odhodit, a dokonce už se dokáže opět v tomto kalendářním roce smířit s nějakým tím kusem hadříku, o který by v době slepé jarní vášně ani okem nezavadila.

Tvor jménem muž už nepropadá panice, když zjistí, že mu žena odešla potit svoje tělo někam, kde u toho on není. Dokonce se stabilizuje i jeho názor na občasnou absenci ženy, která s funěním lokomotivy předstírá, že běhá v parku pod okny. Tvor jménem muž zjistí, že takové situace mají i své výhody, například není nucen sledovat večer některé televizní seriály, o pořadu s mega problémy slavných nul ani nemluvě.

A tak přijde léto, ve kterém si všichni tvorové bez rozdílu obsahu poklopce s úlevou v duchu řeknou, že do příštího jara je neskutečně daleko…

Jediní, kdo na příští jaro nezapomíná, jsou ti knechti z oněch internetových zásilkových prodejen s hadříky, kteří s jízlivostí sobě vlastní už vymýšlí další a další a hlavně zase menší a menší kusy ošacení na příští sezónu, toho stáda bludiček, které zavádějí tvory ženy i tvory muže do zoufalství.

Pokud někdo neví, co je to třetí pohlaví, pak vězte, že to musí být právě tací plánovači budoucích rodinných katastrof. Kdyby byli muži, nebo ženami, tak by snad nemohli…

Pánové, otřete si pot a připravte se, jaro 2019 je tady, co by dup…

.