Přesně, přesně tak. A čím jsem starší, tím víc se zpětně vidím jako hubená natěšená malá holka se stříbrným řetězem ve vlasech, abych byla krásná pro Ježíška, až přijde. Všeho bylo méně, ale to jsme tehdy nevěděli. Stačilo to. A hranaté balíčky pod stromečkem - knížky od pana Foglara čtené ještě tentýž večer s baterkou pod peřinou, fondánové bonbony pověšené na stromečku, na které kapal vosk, nové kozačky, které byly o dvě čísla větší a kloktaly mi kolem lýtek, babička, děda. ... chci vrátit čas.

Svátky slunovratu, ať už je nazveme jmény jako Kračun, Yule, Koljada, Saturnálie, nebo třeba Vánoce, jsou v tomto kulturním rámci oslavou života, prosperity, schopnosti dosahování hodnot. Jestliže dnes žijeme v nepoměrně bohatším prostředí, než v jakém museli žít, a často jen bídně přežívat, dávní pohané, je jen logické a přirozené, že naše pojetí svátků bude opulentně materiální. Žijeme totiž v materiálním světě, produkujeme hodnoty a zaslouženě je konzumujeme. Jinak bychom nemohli žít. Jestliže chceme slavit život, automaticky slavíme materiální hodnoty a lidskou schopnost jich dosahovat. Sebeobětování je cesta zpět do středověku. Hezké svátky.

Chlape, vy jste musel být můj neviditelný mladší brácha, poněvadž tohle je přece o mně a mojí rodině! (A zase někdy uvařte, prosím.)

Díky a vařit budu dneska, doma - brambory a vajíčka na salát, co budu dělat zítra.

Hezky napsané a pravdivé.Krásné svátky a hlavně zdraví.

Díky, i Vám

Tak, tak...