Jen ať je to bolí…

Že je politika špína, to ví kde kdo. Že je plná lží a zákeřností, to asi taky. Teď se ukázalo, že jsou zákeřní i Řekové…

Každé společenství je uzavíráno mimo jiné i proto, že když se jeden dostane do úzkých, že mu ostatní pomohou, aby neklesl pod hladinu.

Jenže každý takový potřebný, si tu pomoc musí zasloužit…

Určitě se neočekává, že se bude chovat jako rozmazlené dítě, nebo spíše jako smlouvající poťouchlý trhovec odkudsi ze súku.

I když se chovali tak, jak se chovali, jak lhali, zkreslovali a vymýšleli si klamavé podklady o své ekonomice, jak byli marnotratní a nezodpovědní, jim partnerské státy nabídly pomocnou ruku.

Bohužel je stav jejich financí tak povážlivý, že každý, kdo jim bude chtít pomoci, riskuje, že sám bude jimi – topícími se, stažen pod hladinu také.

A jejich postoj – po kolena v bahně dluhů a po uši v průseru je ten, že si vymýšlejí, jak si vynutit, co vynutit, přímo jak si vydírat podmínky, za kterých by je následky jejich špatného ekonomického chování bolely co nejméně.

Nic jiného než vydírání totiž to jejich ,,referendum o souhlasu s pomocí" neskrývá. Jde jim jen o to získat čas a donutit zoufalé evropské společenství k ústupkům ze svých požadavků, které jsou jistě pro Řecko nepříjemné. Už zase chtějí Řekové tančit na cizí účet.

A to je špatně!

Řekové by měli pocítit naplno a s plnou parádou tíhu své viny, měli by se sklopenýma ušima děkovat všem olympským bohům a partnerským státům Evropské Unie, že je tato už dávno nehodila přes palubu.

To jejich referendum o tom, zda si nechají milostivě pomoci, nebo zda pomocnou ruku poplivou – to je výsměch všem občanům Evropské Unie, všem, kdo denně odvádějí své síly, svůj um a intelekt do společného měšce, všem, kdo nakonec, v zájmu sebezáchovy, stejně budou muset vyděračské Řeky z toho průseru vytáhnout.

Tak si říkám, že pokud si někdo neváží cizí pomoci, neváží si ani sám sebe.

Sečteno – podtrženo, jen ať Řeky ta lekce bolí, protože jen z bolesti se dá vzít ponaučení pro budoucnost…