Je volba Miloše Zemana opravdu dobrý nápad…?

Podle mého názoru není. Pokusím se svůj názor vysvětlit, pokud možno bez emocí, zato s přihlédnutím k realitě běžného života a jeho vnímání ze strany „běžného“ občana…

.

Náš pan prezident jak to vypadá, má v poslední době opravdu (opět) své „hvězdné“ období. Někteří lidé jsou tím zděšení, někteří udivení, někteří to možná ani nevnímají. Těm posledním se pokusím vysvětlit důvody zděšení a údivu těch prvních dvou jmenovaných skupin…

Představte si situaci, kdybyste pana Zemana a jeho projevy znali ne jako našeho nejvyššího ústavního činitele, ale jako chlápka – souseda od vedle. Jako člověka, se kterým se běžně setkáváte na ulici, v hospodě u pivka, nebo jako někoho, s kým máte nějaké služební, nebo osobní řízení.

.

Situace první, no, první ne, ale jedna z poslední doby…

Sedíte v autobuse a naproti Vám sedí starý a už na první pohled ne zrovna zdravím kypící muž. Bavíte se spolu o všem možném, jste přeci z jedné obce a jednoho každého z Vás zajímá názor toho druhého na to, co se okolo Vás každodenně děje. Vaše cesta se chýlí ke konci, už se připravujete na výstup z vozu, když tu náhle ten stařík naproti vám zničehožnic vyhrkne – „…se divím, že ses mě nezeptal na to, co říkám na ty žvásty Franty, že jsem prý asi přestal chlastat. Tak jen pro tvou informaci, holenku, nepřestal. Chlastám dál a s nezměrnou chutí! Tak a teď to víš a už můžeš vystoupit, pozdrav tě pán bůh…“

Vy před sebou vidíte člověka, starého muže, který den ode dne vypadá hůř a hůř. Je vám jasné, že devastační proces není problém čistě datumu narození v rodném listě toho pána. Co si asi tak o něm pomyslíte? Nevím jak Vy, ale mě by hned napadlo, že je to vlastně chudák, nemocný chlap, který už plácá nesmysly a ani se za ně nestydí, dokonce je snad na ně svým způsobem hrdý. Chtěli byste takového muže poslat na nejvyšší post své země…?

.

Situace druhá…

 Sedíte v podvečer v hospodě, která je plná vašich sousedů, chlapů, co sice nejsou žádní géniové, ale mají jakýs-takýs názor na běžné věci života. Právě se rozebírá problém chudáka Vency z Dolního konce, jehož jeden kout zahrady protizákonně zabral přivandrovalý podnikatel, který, protože je těžce finančně za vodou a má ty nejlepší právníky, je na koni a nehodlá původnímu majiteli jeho kousek pozemku vrátit. Venca je chudý jako kostelní myš, navíc váží čtyřicet kilo i s kovovou postelí, takže nemá ani náznak páky, jak drzého zloděje vypráskat ze svého pozemku. Všichni sousedé se shodnou už u prvního piva (což je malý zázrak…) na tom, že podnikatel je zloděj zlodějská, že se Vencovi z Dolního konce stala křivda a že by bylo třeba mu společnými silami pomoci.

Do toho všeho se ze židle zvedne ten starý muž, se kterým jste jeli dopoledne v autobuse, muž který se na potkání chlubí s tím, jak mu chutná chlast, aby do (před květnem 2017) zakouřeného hospodského vzduchu, už tak hustého, vypustil hlášku, která učiní ovzduší dříve tak milé hospůdky nedýchatelné.

„Vy z toho naděláte, všici. Tak ať si Venca tomu okupantovi řekne o nějakou tu korunu, nebo ať mu zaplatí prase na výkrm a je to, no ne? Jo!“

Všichni sedí jako opaření, a Vám to nedá a zeptáte se pana souseda Zemana…

„ A to vám nevadí, pane Zeman, že tady jde o princip? Že si prostě nemůže přeci jen tak někdo přijít a někomu zabrat jeho pozemek?“

„No, já vím, že je to zlodějna – odpoví soused Zeman – ale je ten pozemek už zabranej? Je, ne? No! Tak jakýpak s tím dál štráchy. Venca si řekne o nějakou tu náhradu a je po řiti. Může bejt rád, Venca, že mu nesebral zahradu celou, beztak ji má samej plevel a kopřivu, ne? No!“

A já se Vás ptám, občané, sousedi, voliči – chtěli byste člověka s takovým názorem na majetková práva posadit na Pražský Hrad…?

Situace třetí…

Pan soused Zeman se vrací z hospůdky do svého domku a cestou přes náves ho znovu potkáte, ten den už je to vaše třetí setkání. Pan soused se trošku motá, evidentně má pár piv pod kulichem a usoudí, že i když stojíte dva a půl metru od něho, že mu stojíte v cestě.

„Uhni, nebo tě zabiju!“ vypadne z něho najednou věta, kterou byste v tu chvíli asi čekali nejméně. Co si v tu chvíli o sousedovi Zemanovi pomyslíte? Když si sečtete a podtrhnete vše, co jste s ním ten den zažili, když si uvědomíte, že je to vlastně nemocný chudák, jak po fyzické, tak s největší pravděpodobností i po psychické stránce, když si vzpomenete a dáte do jedné roviny jeho a vaši dnes již zemřelou babičku, babičku, která byla k stáru těžce senilní, opravdu Vás tyto úvahy přesvědčí o tom, že byste chtěli pana souseda Zemana za prezidenta své země?

Lidé, sousedé, občané a voliči, prosím Vás mějte rozum a neblbněte. Copak jste slepí…?!

 .