Je dobré číst mezi řádky…

Situace okolo Sýrie se mění z hodiny na hodinu. Většina zemí světa tyto změny registruje, a přizpůsobuje jim svůj postoj k celé záležitosti. Je zajímavé číst mezi řádky nejnovějších zpráv…

Británie pomalu ale jistě z celé té patálie vycouvává. Britský ministerský předseda Cameron si v parlamentu se žádostí o podporu útoku na cíle v Sýrii nepěkně naběhl. Je ale v celé té mizérii dobře vědět, že u tak mocného hráče na poli mezinárodní politiky, jakým Británie bezesporu je, opravdu fungují demokratické procesy, protože Cameron po debaklu v paramentu jednoznačně potvrdil, že se podvolí vůli zákonodárců své země, a k útoku na Sýrii ze strany Británie nedojde.

To v USA, této „bájné“ kolébce demokracie, kterážto se údajně stala největším vývozním artiklem této země (ha ha…), na to jdou ti nejvyšší zcela jinak. Od začátku prezident Obama zdůrazňuje, že má jeho exekutiva v plánu útok „jen“ malého rozsahu, v délce trvání jen několika málo dní…

Jak šalamounské…

Tímto tvrzením totiž vůbec nejde Obamovi o to, aby šetřil obyvatele Sýrie, ale jen a pouze o to, že pokud má v plánu útok tak malého rozsahu, jaký tvrdí že má, nemusí mít na to faktické požehnání kongresu. Krásná ukázka toho, jak obejít, a já se nebojím napsat doslova – ochcat, vůli zvolených zástupců svých vlastních občanů.

Jiná věc už ale je, v co se může takový „malý“ útok velmi rychle proměnit. Může se stát, že se v Sýrii nakonec semele něco tak velikého, že americkému kongresu nezbude nic jiného, než dát „dodatečně“ svolení k mnohem větší akci, než o jaké je zatím údajně řeč. Postoje Ruska, Číny, a Íránu k celé záležitosti, v takovou nepěknou variantu více než svědčí…

A prezident Obama to moc dobře ví...

Vidíte ten rozdíl mezi přístupem k jedné a té samé záležitosti v Británii a v USA?

Když se podívám ještě hlouběji mezi řádky, vidím tam ještě jednu souvislost – jaké asi „důkazy“ o vině režimu Asada na chemickém útoku to předložily USA britské exekutivě, když ani jí, nejtradičnějšímu to spojenci Ameriky, nestačily k tomu, aby britská strana uznala, že pravda je na straně údajně „nutného“ útoku na cíle v Sýrii…?

Další zajímavá věc je tvrzení USA, že se chce útočně soustředit pouze na cíle související s logistikou syrského chemického programu, s tím, že na vládní budovy, Asadův palác, a ministerstva útočit nechtějí. Odůvodňují to tím, že by takový útok neměl smysl, protože se představitelé syrské vlády, spolu s vybavením z těchto objektů stejně už dávno evakuovali…

Znamená to snad, přeloženo do člověčiny, že kdyby si USA myslely, že v těch objektech nadále syrská vláda funguje, že by zaútočily i na ně…?

Toto vše je třeba si uvědomit, když člověk čte ujišťování, že USA nejde o sesazení Asada a jeho režimu…

Stále jsem přesvědčený o tom, že i když čistě hypoteticky přistoupím na tvrzení USA, že za chemickým útokem na civilisty stojí Damašek, že by bylo možné na vládu v Sýrii vyvinout tlak jiným způsobem, než jsou rakety Tomahawk, nebo strategické bombardéry. Nadále tvrdím, že USA ztrácí mílovými kroky kredit spravedlivého, a poctivého hráče.

Není totiž důležité, zda o své „pravdě“ dokážou USA přesvědčit své nepřátele, ale to, že o ní nedokážou přesvědčit ani své nejbližší spojence. To je, čteno mezi řádky, o mnohém vypovídající…