Hon na americké úchyly…

A je to to tu. Amerika se probudila do ctnostného rána, s bolením hlavy a uvědoměním si, že polovina jejích obyvatel, většinou ta mužská, jsou úchylové a sexuální predátoři…

.

Ta druhá polovina, dílem složená z ženského pokolení, ale i pár mužů se tam nejde, se zase zařadila do řady obětí sexuálního násilí. No jo, co naděláte, sex světem vládne, s tím se asi nic nenadělá. Nadělat se ale musí s hříšníky, kteří projevili sexuální zájem o jiné lidi.

Jejich oběti, až do včerejška mlčenliví jako hroby, se najednou, tu po patnácti, tu dokonce po třiceti letech upamatují, že tu ten, tam zase onen svou rukou šmátralkou zajel pod nějakou tu sukni, a dokonce považte, i do poklopce.

Na pranýř jsou přikována nejslavnější jména americké historie posledních několika desetiletí. Asi každému soudnému člověku je jasné, že sexuální násilí nemá ve slušné společnosti co dělat, otázkou však je, zda se dá věřit chudákům obětem, které se po dlouhých desetiletích najednou rozpomenou, že byly oběťmi sexuálního predátora. Ještě včera se se za to podle všeho styděli, dnes však, kdy se zdá, že zařadit se po boku dalších obětí je v současné Americe IN, jako by se s obviněními protrhl pomyslný pytel. Není výjimkou, že dochází i k obvinění slavných jmen skoro ještě slavnějšími jmény. Najednou si celá Amerika hraje na pravdu, ať je to kolik chce let, než se ta pravda proklubala na světlo boží.

Nezlobte se na mě, ale mně to přijde směšné. Lidé, kteří tak, jako všichni ostatní, mají sexuální pud, který sem tam dají najevo, respektive který dali najevo před X-lety, jsou najednou shazování do bahna obvinění. S některými jsou rozvazovány pracovní smlouvy, které absolutně nemají nic společného s údajnými událostmi, dávno utopenými v propadlišti času. Nikdo nehledí na to, že těm hercům, ano, píšu např. o Dustinovi Hoffmanovi, nebo o Kevinu Spaceyovi, nikdo nic nedokázal, a ač jde o události z dávno minulých dob, nejednou jsou všichni přesvědčení o jejich vině. Fascinuje mě, jak se hollywoodští bardi a dámy předhánějí v ujišťování, jak je to hrozné, že ten sáhl tomu kdysi na pindíka, ten zase setřel pel z té či oné filmové naivky.

Zatím jsem neviděl žádný rozhovor s nějakou filmovou hvězdou, nebo někým jiným z té americké továrny na sny, kdo by se podivil nad tím, proč s tím proboha nevylezly ty oběti na světlo boží dříve, nejlépe hned, kdy k onomu údajnému sexuálnímu násilí došlo. Možná mi to jen uniklo, možná se tak i někdo nahlas podivil, ale nakonec nedostal prostor ve vysílacím čase, nevím.

Každopádně považuju celou tu situaci za šaškárnu ala-Amerika. Celý ten svět showbyznysu je jedna velká pokrytecká sebranka, hrající si tu na rebely, tu zase, když se to zrovna hodí, na ctnostné primadony, které snad ani doma, natož někde jinde, nesouloží, protože to se přeci NEDĚLÁ…

Nevím, jestli se jim mám smát, nebo nad nimi kroutit hlavou.

 .