Hnutí Trikolóra Václava Kaluse ml. má právo na život…

Vznik tohoto hnutí provází už nějaký čas rozporuplné názory. Někdo ho vítá, někdo zesměšňuje, někdo se ho možná i bojí. Lhostejné však bude málokomu…

.

Toto nové hnutí na naší politické scéně se netají svým konzervativním směřováním. Klade důraz na tradiční rodinu – tedy muže, ženu, děti. Tuto formu nejužšího občanského soužití hodlá upřednostňovat před všemi ostatními formami podob všeho, čemu se dnes říká právě slovem – „rodina“.

Ať už si o tom myslí, kdo chce, co chce, karty jsou odkryté a na stole. Pokud takovéto upřednostňování jedné formy před formami jinými proběhne v souladu se stávající zákonnou podstatou, má právo na život.

Hnutí Trikolóra si, jak už bylo řečeno, klade za cíl oslovit především lidi konzervativního smýšlení. A proč ne, říkám si?

Je pravda, že nějaká významnější politická síla, která se bez přívlastků hlásí ke konzervativním hodnotám, na našem politickém spektru chybí. Myslím si, že poptávka po takovém směřování, zejména v dnešní někdy zmatené a neukotvené době, bude. Je otázkou, jak se svého cíle hnutí chopí, to v tuhle chvíli nemůže vědět samozřejmě nikdo. Jak se říká – nové koště dobře mete, každopádně ale má hnutí s podobným směrovým nábojem právo na svou existenci. Já osobně si s V. Klausem ml. nerozumím jen v jedné věci, a to je jeho názor na potřebu odchodu naší země z EU.

To nepovažuju za moudré, i když mám proti EU tisíc a jednu výhradu, obávám se, že by to pro nás znamenalo v současné době sebevraždu. I přes tuto výhradu jsem ale přesvědčený o tom, že po dobách všech těch možných pidistran, typu Věcí Veřejných atd, si Trikolóra zaslouží místo na Slunci.

Ať mají šanci buď ukázat, jak by šly věci dělat tradičně, pro někoho možná až moc postaru, lépe, nebo jak ukázat, že je snadné se znemožnit.

Držím jim palce, kostky jsou vrženy…

.