Hloupost pod plášť neschováš…

Je věčná, a je jí čím dál více. Je čím dál hlasitější, neodbytnější, rafinovanější. Boj s ní nikdy nekončí, ale snad ho jednou vyhrajeme…

Hloupost pod plášť neschováš

úsměvem nezakryješ

odříkej si Otčenáš

však stále v tobě žije.

Jako Krysař píšťalou

svou hloupost vytrubuješ

pravdu necháš nahatou

do lži se zahaluješ.

Máš tisíc hlav, však prázdno v nich

snad hnis ti uvnitř tyje

ďábla jenom posloucháš

 on krví tvář si myje.

Zpoza rohu vykukuješ

opilý svou mocí

vděku však se nedočkáš

jsi špína téhle noci.

Přijde den, a tisíc krků

tvých pod pravdou se zkroutí

zatím si to užívej

však svět tvůj už se hroutí…

P.S. Tuto „báseň“ věnuji všem těm, kdo se chovají jako ti, Co rozdmýchávají nEnávist, Matlají Ptákoviny, Evokují odpoR, dále pak všem aktivistům, co nežerou maso, splétají lži, nechávají se ocejchovat jako telátka, a vůbec všem, kterých se týká…